Od letošního února působí v Ostravě pět zdravotních mediátorů, kteří pomáhají zpřístupňovat zdravotní péči ohroženým skupinám obyvatel. To je ostatně i jednou z priorit ostravského plánu sociálního začleňování. Potkal jsem se tedy s koordinátorkou projektu Lýdií Poláčkovou a zdravotní mediátorkou Janou Polákovou, abych zjistil, v čem jejich práce spočívá.
Jak byste několika větami popsaly svou práci?
Jana Poláková (JP): Zdravotní mediátor je člověk, který podporuje zdraví jiných lidí. Věnuje se jak problémům jednotlivců, tak skupinovým preventivním programům. Dále pomáhá s vyhledáním lékaře a provází klienta systémem zdravotní péče. Vysvětluje, na co má klient nárok, a převádí odborný jazyk plný latinských výrazů do srozumitelné řeči.
Jak pozice zdravotních mediátorů vznikla?
Lýdia Poláčková (LP): Vše začalo v roce 2001. Původní profesí jsem zdravotní sestra. V ordinaci jsem se setkávala s romskými či jinými nízkopříjmovými pacienty, kteří radám lékaře nerozuměli, nebo se jim nedařilo získat potřebnou péči. Stejného problému si všiml i doktor Boženský z vítkovické nemocnice. Setkali jsme se a společně jsme přišli s nápadem zdravotního pomocníka se znalostí romské komunity, který by vytvořil most mezi pacientem a lékařem. Tato pozice skutečně vznikla a na její úspěch navazují právě zdravotní mediátoři.
Jak vypadá běžný den zdravotního mediátora?
JP: Běžně doprovázím klienty k lékařům, do lékárny či na úřady. Nejnáročnějšími dny jsou pondělí a středy, kdy pomáháme s vyřizováním invalidních či starobních důchodů. Někdy máme až tři doprovody za den a často na úřadě trávíme i několik hodin. Například včera jsem doprovodila klientku na odběr krve, pak jsem doprovodila jinou klientku na mamografické vyšetření a odpoledne jsem strávila vyřizováním příspěvku na péči.
LP: Z pozice koordinátorky se starám, aby se měli klienti na koho obrátit a propojuji je se zdravotními mediátory. Rovněž vedu týmové porady a dohlížím na průběžné vzdělávání pracovníků. Současně odpovídám za spolupráci se sociálními pracovníky v městských obvodech a komunikuji s dalšími institucemi, např. azylovými domy či školami.
Kdo je vaším nejčastějším klientem?
LP: V minulosti převažovaly romské rodiny s dětmi. V současném projektu přibývají osamělí senioři, kteří žijí na ubytovnách, což podle mě souvisí i se současnou ekonomickou situací.
JP: Také pozoruji, že se častěji jedná o lidi, kteří nemají rodinu. Zpravidla nevědí, na co mají nárok, že mohou získat příspěvek na péči nebo na kompenzační pomůcky, které zkvalitňují jejich život. Někteří nevědí, u které zdravotní pojišťovny jsou hlášeni. Proto jim pomáháme s vyřízením kartičky pojištěnce.
Jak se o vás klienti dovídají?
LP: Jednu část tvoří klienti, se kterými jsme spolupracovali v předchozím projektu Státního zdravotního ústavu. Další klienty získáváme díky spolupráci se sociálními odbory čtyř městských obvodů, a to Slezské Ostravy, Vítkovic, Mariánských Hor a Hulváků a Radvanic. Také pořádáme besedy na školách nebo se chystáme na porubský den zdraví. Naše kapacita je téměř naplněna, ale stopku na příjem nových klientů zatím nemáme. Pro představu, za únor a březen jsme zprostředkovali přibližně 150 doprovodů.
S jakými překážkami se při své práci potýkáte?
LP: Největším problémem je získání zubaře. Ten se ostatně týká mnohem širší skupiny obyvatel. Pokud už nějakého volného najdeme, klient si ho nemůže z finančních důvodů dovolit. Obracíme se tak na zubní pohotovost.
JP: Ještě bych doplnila, že problémem jsou také dlouhé čekací lhůty u psychologů a psychiatrů, zejména dětských. Zároveň víme, že by v Ostravě mělo ukončit činnost asi šest pediatrů, což nás děsí. Naopak jsme rády, že jsme navázali spolupráci s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, která nám pomáhá s vyhledáním dostupných lékařů.
LP: Překážkou někdy bývá převoz klientů k lékaři nebo do nemocnice. Pro některé klienty z ubytoven sanitka nepřijede, neboť jejich stav není akutní, zároveň by však nezvládli cestu hromadnou dopravou. V takových případech jim zprostředkováváme senior taxi, případně zajišťujeme vlastní odvoz, což je však z bezpečnostních a hygienických důvodů na hraně únosnosti našich vlastních rizik.
V čem vidíte největší přínos zdravotní mediace?
JP: Těší mě, když nám klient vyjadřuje spokojenost a vidíme u něj posun. Například jsem měla staršího klienta žijícího na ubytovně, který nebyl u lékaře více než 30 let a zároveň si přál vyřídit invalidní důchod, což bez zdravotní dokumentace nelze. Z návštěvy lékaře měl obrovský strach. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit a nyní má všechny potřebné dokumenty. Díky stabilnímu příjmu pomýšlí na nové bydlení mimo ubytovnu.
LP: Nedávno jsme pořádaly besedu v azylovém domě se ženami, které nenavštívily gynekologa čtyři až pět let. Po besedě začaly některé z nich s námi spolupracovat a dnes už mají svého gynekologa. Nejvíce mě těší, že s výjimkou jednoho klienta se nám podařilo získat praktického lékaře všem.
Děkuji za rozhovor!
V rámci realizace projektu Rozvoj systémů pro sociální začleňování nabízí Agentura spolupracujícím obcím poradenský program zaměřený na podporu zdraví. Tento poradenský program si vybralo i statutární město Ostrava. Hodlá se v něm zaměřit na zlepšení podpory zdraví klientů sociálního bydlení a propojení aktérů v oblasti zdraví.
Projekt Zdravotní mediátoři – Ostrava je spolufinancován Evropskou unií z Operačního programu Zaměstnanost plus (reg. číslo projektu: CZ.03.02.01/00/22_018/0000551).
Autor: Dominik Plíhal
Text vznikl v rámci realizace projektu „Rozvoj systémů pro sociální začleňování“ reg.č. projektu CZ.03.02.02/00/22_004/0000366.