Pomůcky a mimoškolní příprava
Jako zásadní při vzdělávání dětí ze sociálně vyloučeného prostředí, které nemají dostatečné materiální zázemí, se jeví vybavení škol pomůckami. Chybějící pomůcky jednak dítě diskvalifikují v kolektivu a jednak zabraňují aktivní práci v hodině.
V nejvyspělejších vzdělávacích systémech dlouhodobě směřují k soustředění většiny požadavků na dítě do vyučování, tedy omezení požadavků na dítě směřujících mimo čas vyučování. Argumentem je především diskvalifikace, kterou prožívají děti z prostředí, ve kterém se doma z různých důvodů není možné připravovat. Český systém vzdělávání nicméně zatím alokuje velkou část pracovních nároků do mimoškolního času dítěte. Navíc školy v tento moment nejsou schopné poskytnout odpovídající podporu dítěti s výraznějšími obtížemi v učení (zřizujeme pro tyto děti speciální odloučené instituce).
Na tyto aspekty znevýhodnění dětí ve vyloučených lokalitách je možné reagovat jednak službami podpory učení v rodinách (včetně podpory rodiny směřující k přijetí významu a potřebnosti vzdělání), ale také dalšími formami doučovacích aktivit v prostorách školy, v nízkoprahových zařízeních v rámci sociálních služeb, případně doma. Realizátorem takové podpory mohou být neziskové organizace, ale také škola. Velmi potřebné je při těchto aktivitách navázat komunikaci a sdílení informací mezi učiteli školy a doučujícím. Doučovat mohou jak profesionální pedagogové či studenti pedagogických fakult, tak i starší žáci a studenti nazývaní mentoři či tutoři. V takovém případě je služba o mnohem širší psychologické, sociální a mentální podpoře dítěte, než pouze o doučování. Doučování může fungovat také v rámci samostatného dobrovolnického programu, který musí mít akreditaci ministerstva vnitra.
PŘÍKLAD
- Společnost tady a teď
ZDROJE FINANCOVÁNÍ
Vladimír Foist
expert pro oblast vzdělávání
tel.: 234 062 421
adresa: Úřad vlády ČR, Kodaňská 1441/46, 101 00 Praha 10
Právní nárok na nesegregační přístup
Každé dítě bez výjimky má Ústavou ČR, českými zákony a mnohými mezinárodními smlouvami a deklaracemi přiznané právo na nediskriminující přístup ke vzdělání, a právo na vzdělávání spolu s ostatními dětmi bez segregace do speciálních tříd, oddělení, či institucí. Je úkolem státu (vzdělávacího systému), aby specifická znevýhodnění dítěte plynoucí z jeho zdravotního stavu či sociálního, kulturního a rodinného zázemí tomuto právu nebránila.
Efektivita inkluzivního vzdělávání
Do segregovaných a segregujících institucí plynou obrovské investice (platy a vzdělávání učitelů, profesní postup, budovy, pozemky, administrativa…), které by bylo možné využít k rozvoji škol hlavního vzdělávacího proudu, které v současnosti trpí podfinancováním. Segregace ve vzdělávání navíc dlouhodobě vede k násobení segregace ve společnosti, tedy rozšiřování sociálního vyloučení a tedy i k dalším nákladům z veřejných rozpočtů na řešení dané situace.
Deset důvodů pro inkluzi ve škole
Z pohledu lidských práv:
1. Všechny děti mají právo vzdělávat se společně.
2. Děti nemají být podceňovány nebo vylučovány na základě jejich znevýhodnění či potíží v učení.
3. Znevýhodnění dospělí, kteří prošli zvláštními školami, požadují konec segregace.
4. Neexistují žádné legitimní důvody pro separaci dětí při výuce.
Z pohledu kvality vzdělávání:
5. Výzkumy ukazují, že v inkluzivním prostředí se děti akademicky i sociálně lépe vyvíjí.
6. Ve speciálních/zvláštních školách neexistuje výuka či jiná péče, která by se nemohla odehrávat v běžné škole.
7. Jestliže je inkluzivní vzdělávání vykonáváno s přesvědčením a podporou, je efektivnějším využitím vzdělávacích zdrojů.
Ze sociálního pohledu:
8. Segregace přiživuje předsudky a učí děti být bázlivé a ignorantské.
9. Všechny děti potřebují vzdělávání, které jim pomůže vytvářet vztahy a připraví je k životu v mainstreamové společnosti.
10. Pouze inkluze má potenciál redukovat strach a vytvářet přátelství, respekt a porozumění.
(z letáku „Ten Reasons for Inclusion“ Centre for Studies on Inclusive Education,Bristol, Velká Británie)