Multidisciplinární spolupráce institucí

|||Multidisciplinární spolupráce institucí
Multidisciplinární spolupráce institucí2019-02-02T19:13:03+01:00

Multidisciplinární spolupráce institucí

Pro efektivní řešení výchovných a vzdělávacích problémů může obec vytvořit tým, který se bude zabývat konkrétními příklady, řešit je a nastavovat přitom nové způsoby komunikace, spolupráce a řešení. Důležitá je včasná detekce problémů a vzájemná informovanost aktérů. Různé instituce mohou přispět různými opatřeními pro prevenci i nápravu problémů. Všem aktérům je potřeba jasně připomínat cíl: udržet děti ze sociálně vyloučených lokalit v hlavním vzdělávacím proudu. Mezi zapojenými aktéry by měly být mateřské, základní či střední školy, poradenská zařízení, střediska výchovné péče, orgány sociálně právní ochrany dítěte, neziskové organizace pracující s cílovou skupinou, zástupci města, církevní organizace apod. Podstatné je zapojení nestátních aktérů (NNO, Církevní organizace apod.), které poskytují sociální služby, doučování atd.
Agentura může pomoci s navržením systému spolupráce, provést studii možností proměny místní vzdělávací praxe a na jejím základě pak navrhnout změnu metodik či systém, který podpoří vstup dětí do škol hlavního vzdělávacího proudu.

PŘÍKLAD

Interdisciplinární tým (Cheb)
Chebská policie potřebovala řešit ve spolupráci s ostatními institucemi (školou, dětským lékařem, orgánem sociálně právní ochrany dětí atd.) případy kriminality mládeže a páchané na mládeži. Vždy však narážela na neprovázanost mezi jednotlivými institucemi, v jejímž důsledku zůstávaly případy dlouho neřešené.
Policie proto iniciovala vznik tzv. interdisciplinárního týmu, který začal pracovat metodou případových konferencí. Do interdisciplinárního týmu patří kromě policie také zástupci orgánu sociálně právní ochrany dítěte, škol, dětský lékař, probační a mediační služba a zástupci pedagogicko-psychologické poradny. V případě nutnosti jsou přizváni i zástupci dalších úřadů – soudce, státní zástupce apod. Zainteresované instituce se jednorázově nebo opakovaně sejdou ke společnému jednání, na které je přizváno i dítě či mladistvý (oběť či pachatel) a jeho rodiče či zákonní zástupci. Cílem je nalezení nejlepšího východiska z problematické situace, společné vyřešení problému, příp. poskytnutí pomoci dítěti a jeho rodině. 
Výhodou takového přístupu je zainteresovanost klienta na zdárném vyřešení nastalého problému a souhra mezi jednotlivými institucemi při řešení konkrétní kauzy. Takové řešení se může odehrát v relativně krátkém čase, výrazně tak přispěje k silnějšímu uznání problému  samotným dítětem.  . Zdlouhavost a neefektivnost řešení naopak přispívá k normalizaci rizikového jednání dítěte.

ZDROJE FINANCOVÁNÍ 

Toto opatření je z velké části realizovatelné ze standardních rozpočtů všech uvedených subjektů, které se budou podílet. Další prostředky na efektivní koordinaci týmu a případně rozšiřování jeho činnosti je možné za žádat (za podmínek daných jednotlivými výzvami) z prostředků Operačního programu pro vzdělání a konkurenceschopnsot (OPVK)

Vladimír Foist

expert pro oblast vzdělávání
tel.: 234 062 421
adresa: Úřad vlády ČR, Kodaňská 1441/46, 101 00 Praha 10

Právní nárok na nesegregační přístup

Každé dítě bez výjimky má Ústavou ČR, českými zákony a mnohými mezinárodními smlouvami a deklaracemi přiznané právo na nediskriminující přístup ke vzdělání, a právo na vzdělávání spolu s ostatními dětmi bez segregace do speciálních tříd, oddělení, či institucí. Je úkolem státu (vzdělávacího systému), aby specifická znevýhodnění dítěte plynoucí z jeho zdravotního stavu či sociálního, kulturního a rodinného zázemí tomuto právu nebránila.

Efektivita inkluzivního vzdělávání

Do segregovaných a segregujících institucí plynou obrovské investice (platy a vzdělávání učitelů, profesní postup, budovy, pozemky, administrativa…), které by bylo možné využít k rozvoji škol hlavního vzdělávacího proudu, které v současnosti trpí podfinancováním. Segregace ve vzdělávání navíc dlouhodobě vede k násobení segregace ve společnosti, tedy rozšiřování sociálního vyloučení a tedy i k dalším nákladům z veřejných rozpočtů na řešení dané situace.

Deset důvodů pro inkluzi ve škole 

Z pohledu lidských práv:
1. Všechny děti mají právo vzdělávat se společně.
2. Děti nemají být podceňovány nebo vylučovány na základě jejich znevýhodnění či potíží v učení.
3. Znevýhodnění dospělí, kteří prošli zvláštními školami, požadují konec segregace.
4. Neexistují žádné legitimní důvody pro separaci dětí při výuce.

Z pohledu kvality vzdělávání:
5. Výzkumy ukazují, že v inkluzivním prostředí se děti akademicky i sociálně lépe vyvíjí.
6. Ve speciálních/zvláštních školách neexistuje výuka či jiná péče, která by se nemohla odehrávat v běžné škole.
7. Jestliže je inkluzivní vzdělávání vykonáváno s přesvědčením a podporou, je efektivnějším využitím vzdělávacích zdrojů.

Ze sociálního pohledu:
8. Segregace přiživuje předsudky a učí děti být bázlivé a ignorantské.
9. Všechny děti potřebují vzdělávání, které jim pomůže vytvářet vztahy a připraví je k životu v mainstreamové společnosti.
10. Pouze inkluze má potenciál redukovat strach a vytvářet přátelství, respekt a porozumění. 

(z letáku „Ten Reasons for Inclusion“ Centre for Studies on Inclusive Education,Bristol, Velká Británie)