Kolik zhruba dětí u vás ve škole pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí?
Řekl bych, že to je tak 5 – 7%. Více takových dětí je na 1. stupni. Během nouzového stavu jsme zjistili, že přibližně dvacet dětí ze třísetpadesáti žáků školy nemá přístup k online výuce. Jsou to většinou děti, které bydlí na ubytovně, nebo jejich sociální podmínky jsou tak špatné, že buď nemají počítače a internet vůbec, nebo mají počítačové vybavení tak staré, že s ním nejde komunikovat.
Již dvacet let provozujeme přípravnou třídu, ve které se často potkají děti ze sociálně vyloučeného prostředí, děti z ubytoven nebo děti, kterým chybí podpora v rodině. Jsme škola, která se těmto dětem věnuje v přípravné třídě (příprava na vstup do školy, vyrovnání sociálních a zdravotních handicapů atd.), která má tyto handicapy vyrovnat.
Projevuje se situace těchto dětí na jejich docházce a školní úspěšnosti?
Projevuje se to na tom, jak jsou ty děti oblečené, jak jsou připravené do školy nebo jaké mají pomůcky apod. Ale třeba i na tom, že mají horší slovní zásobu. Je to spojené i s tím, že chování těchto dětí je často problematické, protože nemají v rodinách vhodné vzory. Mnohdy s nimi řešíme kázeňské přestupky.
Jak takové situace řešíte?
Máme ve škole vzestupný model intervence. Nejprve problém řeší třídní učitelka, která je většinou první, kdo zjistí, že něco není v pořádku. Když se situace nevyřeší komunikací s rodiči a třídním učitelem, posune se řešení, na další úroveň intervence – k výchovné poradkyni a školní psycholožce. Ty se snaží intervenovat, podle typu situace ve třídě, nebo sociometrickým průzkumem ve skupině zjistit co tam nefunguje. Někdy také spolupracujeme se sociálním odborem, který nám dá na základně svých pravomocí zpětnou vazbu o situaci v rodině. Pak následuje další úroveň, ve kterém svoláme širší poradní tým, kterého se účastní ředitel, zástupkyně ředitele, která je i výchovnou poradkyní, školní psycholožka, zástupce sociálního odboru ve Štětí, a ředitelka pedagogicko-psychologické poradny. Někdy je třeba přizvat ke konzultaci a pomoci i policii. Když ani v tomto případě nedojde ke zlepšení situace, hlásíme situaci na OSPOD. Řešení celého problému tak postupně graduje, ke všem situacím voláme rodiče, abychom je informovali a společně problém vyřešili. Ve většině případů se nám tento model osvědčil.
Narážíte na neochotu rodičů situaci řešit?
Zatím se nám ještě nestalo, že by rodiče, po výše uvedených intervencích, nespolupracovali. Někdy je cesta k nápravě časově i formálně delší, někdy velmi emotivní, ale většinou se nakonec podaří problém úspěšně vyřešit.
Jaká využíváte podpůrná opatření a která se vám nejvíce osvědčují?
Já bych to rozdělil na dvě části. Jedna část se týká vzdělávacího zaměření a druhá výchovného. U vzdělávacích aktivit většinou hodně pomáhají asistentky pedagoga, ve spolupráci s třídní učitelkou a výchovnou poradkyní. Na úrovni výchovné je to jednoznačně školní psycholog. Ten v 90% procentech případů identifikuje a vyřeší nastalé problémy. Poradí, nebo nasměruje děti na další odbornou pomoc podle konkrétní situace.
Kdo se obvykle obrací na školního psychologa? Jsou to děti sami, nebo spíš rodiče, či učitelka?
Děti sami výjimečně – odhaduji cca. 7-10% případů, které školní psycholožka řeší na žádost žáků. Ve většině případů je to intervence třídního učitele, to je asi tak 60%, zbytek jsou žádosti rodičů. Školní psycholožka pomáhá například s volbou povolání, řeší také různé rodinné krize ale i problémy s učením. Psycholožka obvykle zná dítě i rodinu, takže dokáže v těchto situacích efektivně pomoci.
Dochází u vašich žáků k předčasným odchodům ze vzdělávání?
Každý rok opouští naši školu žáci i z nižšího než devátého ročníku, kteří splnili povinnou devítiletou školní docházku. Není jich ale moc – jde pouze o jednotky. Ze zkušenosti ale víme, že když děti alespoň trochu stojí o to se učit, tak většina se jich alespoň vyučí. Řekl bych, že maximálně půl procenta našich absolventů skončí tak, že splní povinnou devítiletou školní docházku a nepokračuje v dalším vzdělání.
Dnes proběhlo Veřejné setkání s rodiči, které pomáhala organizovat Agentura. Je to vaše první spolupráce s Agenturou?
Je to naše první spolupráce, navíc v době COVIDU. Obávali jsme se proto, že přijde málo rodičů a že budou problémy s dodržováním hygienických předpisů. Ale nakonec to byla úspěšná akce. Je to další věc, která může sociálně znevýhodněným žákům a jejich rodičům pomoci. Ať už v prevenci, nebo tím, že aktivity, které jsem dnes viděl, představují něco jiného oproti naší běžné činnosti. Tady ve Štětí jsou děti zvyklé na intervence sociálního odboru, nebo vlastní aktivity škol. Toto setkání vnímám jako oživení a prohloubení již ustálených aktivit.
Děkuji za rozhovor!
Tento materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, reg. č. Projektu CZ.02.3.62/0.0/0.0/15_001/0000586.