Vzdělání je jedním ze základních nástrojů, kterými lze předcházet sociálnímu vyloučení. Dítě se díky němu socializuje a setkává se s vrstevníky z nejrůznějšího zázemí. Pokud je vzdělání dostatečně inkluzivní a kvalitní, pomáhá tato různorodost k boření ostrých hranic mezi různými společenskými skupinami s různým stupněm vzdělání a příjmů. Prostředky vynaložené na inkluzivní vzdělání se pak vyplatí státu i občanům. Pokud dítě ze sociálně vyloučené lokality získá střední vzdělání s maturitou, může být bilance veřejných rozpočtů za dobu jeho pracovní kariéry vyšší až o 22 mil. Kč ve srovnání s vrstevníkem, který dokončil pouze základní vzdělání. Člověk s dokončeným středoškolským vzděláním bude mít velmi pravděpodobně vyšší příjmy a bude méně ohrožen nezaměstnaností.
Pro vzdělávací systém v ČR jsou typické značné nerovnosti ve vzdělávání, které velkou měrou předurčuje vzdělání rodičů. Výrazné rozdíly v úrovni vzdělání panují mezi jednotlivými školami a následně i mezi jednotlivými kraji. „Pro děti z rodin zatížených socioekonomickým znevýhodněním, žijící v sociálně vyloučených lokalitách platí, že s největší pravděpodobností dosáhnou nanejvýš základního vzdělání, budou těžko shánět práci a velmi pravděpodobně budou žít v chudobě,“ uvádí David Beňák, ředitel Agentury pro sociální začleňování.
Průzkumy poukazují i na výrazně nižší aspirace žáků ve vyloučených lokalitách týkající se dosaženého vzdělání. Zatímco polovina žáků ve vyloučených lokalitách chce podle šetření PISA 2012 získat maximálně středoškolské vzdělání s výučním listem, mezi všemi žáky má takto nízké ambice pouze 6,4 % žáků. Naopak 57,8 % všech žáků zapojených do šetření PISA 2012 by chtělo dosáhnout vysokoškolského vzdělání, zatímco ve vyloučených lokalitách má ambici absolvovat vysokou školu pouze 16,2 % žáků.
Provázanost vzdělání se socioekonomickým statusem žáka přitom není nezbytná. „V řadě zemí se daří tyto hranice úspěšně překonávat a zajišťovat srovnatelnou úroveň vzdělání pro většinu žáků, bez ohledu na jejich schopnosti, rodinou situaci, nebo lokalitu, ve které žák do školy dochází,“ doplňuje David Beňák. Společné vzdělávání totiž umožňuje kompenzovat znevýhodnění vyplývající nejenom ze zdravotního stavu, ale také znevýhodnění sociální, kulturní či ekonomické.
Agentura pro sociální začleňování pomáhá obcím vizi takového vzdělávání uskutečňovat. Podobně jako jiné důležité změny však i změna vzdělávacího systému vyžaduje čas a přípravu všech, kteří se do ní mají zapojit. Obce, které zřizují většinu mateřských a základních škol, spolu s Agenturou hledají cesty, jak zajistit kvalitní vzdělání na svém území skutečně všem dětem, bez ohledu na to, kde žijí nebo jakou mají doma ke vzdělávání podporu. Agentura k tomu poskytuje své odborné zkušenosti a nabízí inspirativní modely, které se zřizovatelům, školám nebo nevládním organizacím osvědčily jinde.
Strategie každé obce vyžaduje specifický přístup a individuální plánování. Zásadní roli však ve změně vzdělávání sociálně vyloučených dětí vždy hraje jejich včasné zapojení do předškolního vzdělávání, ať již ve školkách či neformálních klubech, příprava učitelů a ostatních pedagogických i dalších pracovníků, budování vzájemné důvěry s rodinami dětí, zapojení a pomoc poradenských zařízení.
Proměna, kterou vzdělávací systém nyní prochází, společně s podporou, již škola může dítěti zajistit, tak představuje naději i pro desítky tisíců dětí, jejichž jediným hendikepem je chudoba.
Tento materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, reg. č. projektu CZ.02.3.62/0.0/0.0/15_001/0000586.