Mezi výsledky typické pro kvalitní školy patří nejen dobré výsledky žáků ve školních předmětech, ale také rozvoj osobnosti žáků, příznivé sociální klima tříd a školy, inkluzivita jako schopnost pracovat se všemi žáky školy (s různou úrovní schopností, různými zájmy apod.) a „udržitelnost“. „Kvalita zde není dosahována na úkor školy, pedagogů, nebo žáků. Kvalita těchto škol vychází z autentických kroků, jejichž cílem je zajistit přiměřené podmínky všem aktérům vzdělávání ve škole,“ uvádí jeden ze spoluautorů publikace, Matěj Seifert.
Vložené sebehodnotící nástroje umožňují pedagogům identifikovat oblasti vyžadující zlepšení, stejně jako oblasti, kde hodnocení nasvědčuje již dobré či výborné činnosti školy.
Následně jsou doporučeny kroky k rozvoji kvality, které k této agendě neodmyslitelně patří, jako například evaluace školy, stanovení a ověření cílů, zohlednění poznatků o roli učitelů a vedení školy v rozvoji inkluzivního a kvalitního vzdělávání. Publikace vyzdvihuje nutnost dostatečného personálního zajištění a spolupráce různých profesí a také systémové předpoklady kvalitního vzdělávání. Na závěr první části jsou uvedeny efektivní postupy pro vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků.
Druhá část publikace uvádí příklady dobré praxe ze vzdělávání na místní úrovni. „Příklady jsme volili v rozpětí od přípravy na předškolní vzdělávání po konec základního vzdělávání. Popisují nejen činnost škol a školských zařízení, ale také aktivity měst, neziskových organizací a dalších aktérů ve vzdělávání. Zaměřujeme se zde zejména na jednotlivé školy a menší lokality,“ doplňuje Matěj Seifert.
Uvedené příklady zpravidla odráží dlouhodobější cestu školy či lokality ke zvýšení kvality vzdělávání. Efektivní řešení problémů vyplývajících ze sociálního znevýhodnění vyžaduje obvykle dlouhodobý a komplexní přístup. Jednotlivá opatření jsou mezi sebou navzájem provázána, posilují svoji efektivitu a věcně na sebe navazují.
„Při sběru dobrých praxí jsme většinou shromáždili komplexní obrázek o více různých opatřeních a postupech organizace či lokality. Uvedené dobré praxe jsou díky tomu obvykle výsledkem dlouhodobějšího vývoje, kdy se jednotlivá opatření zavádí postupně, v návaznosti na získávané zkušenosti, potřeby a s ohledem na místní podmínky,“ uzavírá Matěj Seifert.
Je možné, že některé postupy budou pro zkušenější pedagogy již součástí běžné praxe, kterou sami uskutečňují nebo i v dobrém slova smyslu překonávají. Věříme ale, že pro mnohé školy a lokality mohou být námětem a inspirací, o co usilovat nebo které téma rozvíjet.
Publikaci si můžete stáhnout zde (pdf):
Tento materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, reg. č. projektu CZ.02.3.62/0.0/0.0/15_001/0000586.