Tanvald, Smržovka, Velké Hamry, Plavy, všude tam a v dalších městech i obcích bylo možné jen pouhou návštěvou a letmým pohledem určit, které domy obývají sociálně slabí obyvatelé. Ostatně sousloví sociálně slabí bylo v těch dobách přetřásáno jak v médiích, tak u piva i na ulici.
Dle subjektivního pohledu je dnes situace dalece příznivější. Ve Velkých Hamrech zmizel dům hrůzy zvaný Kartouzy, v Tanvaldu Titanik a další. Ale mohou vzniknout nové Titaniky, na to pozor. I teď lze najít ve zmíněných městech i samotném Jablonci domy,o něž se majitel ani zdaleka nestará tak, jak by měl správný hospodář dělat. Jenže, on to v mnoha případech ani řádný hospodář není. Rozhodně ne takový, jaký má být v očích většiny lid.
Do domu, ke kterému se mnohdy dostane za zajímavých podmínek, sestěhuje lidi, přes které pak vysává státní pokladnu. Nehorázné nájmy do výtečníkovy kapsy tak platí vlastně všichni plátci daní. Zatím to tak stále funguje. Obce se sice brání vyhlašováním třeba bezdoplatkových zón, ale ty řeší problém jen okrajově a způsobují jen to, že se problém přelévá z jednoho konce obce na druhý nebo dokonce do obce sousední. I proto tu je Agentura pro sociální začleňování.
Pravda, žádná agentura nemůže být všespásná, natož agentura pohybující se v sociální oblasti. Ale každá snaha nese své ovoce, byť to nemusí být rovnou sladké hrozny, ale kyselejší jablko. I to je však hladovému a žíznivému milé. Jablonec se postavil do šiku obcí, které se snaží s chudobou bojovat. Agentura pro sociální začleňování má své renomé a zkušenosti. Mohlo by to fungovat.
Autor: Jan Sedlák