Teď už je to jinak. Každý, kdo Martina zná, ví, že pochází ze smíšené česko-romské rodiny. A nejen, že se za to nestydí, ale hrdě se k tomu hlásí. „Když jsem před někým lhal o svém původu, tak jsem se pak tomu doma i zasmál. Ale ono to není k smíchu. Postupně mi docházelo, že to vůbec není v pohodě, že lžu někomu jinému a hlavně sám sobě,“ zamýšlí se v našem filmovém dokumentu o cestě několika Romů a Romek českým, či slovenským vzdělávacím systémem.
Své dětství považuje za šťastné. Spokojeně jím díky úplné milující rodině proplouval. Tedy asi kromě prvních let základní školy. „Na základní škole bylo hodně Romů, pořád byly nějaké problémy, furt se rvali, furt nadávali…“
Rodiče ho tedy dali na jinou školu. To považuje za životní zlom. Díky jejich podpoře a tomu, že se mu každý den při přípravě do školy věnovali, a díky dobrému přístupu učitelů výuku zvládal velmi dobře. „Důležitá je role rodičů a jejich podpora,“ zdůrazňuje Martin v našem filmovém minidokumentu.
Tento materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Inkluzivní a kvalitní vzdělávání v územích se sociálně vyloučenými lokalitami“, reg. č. Projektu CZ.02.3.62/0.0/0.0/15_001/0000586.