MÍSTO ZNÁMEK INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP. PROJEKT UNIVERZITY KARLOVY CHCE PEDAGOGY UČIT FORMATIVNÍ HODNOCENÍ
Děti by už možná do budoucna nemusely ze školy nosit vysvědčení jen se známkami. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy startuje společně s organizací EDUkační LABoratoř projekt, který bude učitele vzdělávat v takzvaném formativním hodnocení. Pedagogové při něm nehodnotí pomocí klasického známkování, ale snaží se hodnotit pokrok každého žáka individuálně a jinou funkci má i zpětná vazba. Tématu se věnuje Radiožurnál.
V 1.A na Základní škole Lyčkovo náměstí v Praze zadává žákům práci učitelka Veronika Dobrovolná. Děti si otevírají své písanky a učí se psát nové písmeno. Po dokončení úkolu učitelka chce, aby samy zhodnotily, jak jim práce šla. A právě učit žáky sebehodnocení je jeden z prvků formativního hodnocení. Školáci při něm většinou nedostávají známky na vysvědčení.
„Teď dostaly jenom krátkou větu, kde jsem napsala jenom vlastnosti, co si o nich myslím. Například: Za tu dobu, co jsem tě poznala, si myslím, že jsi klidný, vyrovnaný, příjemný,“ uvádí příklad učitelka.
Škola v pražském Karlíně používá prvky tohoto hodnocení hlavně na prvním stupni. Od nového školního roku podle ředitele Jana Kordy plánuje škola otevřít dvě první třídy, kde už učitelé budou dětem dávat hlavně zpětnou vazbu, hodnotit je průběžně a nevyužívat známky.
„Co nám vadí na klasifikaci – tedy na známkách – je, že my musíme srovnávat děti. A ony jsou, dá se říct, nesrovnatelné, už když přicházejí do první třídy. Takže formativní hodnocení nám umožní hodnotit individuální posun dítěte,“ vysvětluje.
Projekt EDUkační LABoratoř
Rozšířit formativní hodnocení teď chce i projekt EDUkační LABoratoře a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Cílem formativního hodnocení je brázdit cestu průběžně. Nejde nám o to říct ‚uspěl‘, nebo ‚neuspěl,‘ ale jak žákovi pomoct v průběhu toho vzdělávání. Zatímco to sumativní je konečné,“ vysvětluje Veronika Laufková z Pedagogické fakulty, jaký je vlastně rozdíl mezi tímto typem a takzvaným sumativním hodnocením, tedy klasickými známkami. „A potom je důležité, že se činnosti odehrávají v průběhu školního roku, a chci tím tomu dítěti pomoct,“ dodává.
A Michal Orság z EDUkační LABoratoře dává konkrétní příklad formativního hodnocení. „Máme esej, která má pět odstavců. Učitel si myslí, že dva odstavce by se měly prohodit a ta esej by byla lepší. Když to žákovi řekne napřímo: ‚Přehoď třetí a čtvrtý odstavec,‘ tak se nad tím nezamyslí, jen to přijme za své a teoreticky to v budoucnu možná využije,“ popisuje.
„Ve chvíli, kdy mu řekne: ‚Jsou tady dva odstavce, které by se měly přehodit, aby to bylo lepší,‘ tak nad tím žák musí přemýšlet a stráví nad tím daleko více času než učitel,“ pokračuje.
Autoři projektu chtějí na začátku naučit ne příliš využívaný typ hodnocení učitele z devíti škol v Ústeckém, Karlovarském, Plzeňském a Středočeském kraji. „V dubnu začne několikaměsíční školení lídrů. Skončí někdy v září nebo říjnu. Potom se školy, tedy centra kolegiální podpory, otevřou ostatním učitelům. A ostatní učitelé budou chodit k těm učitelům, kteří prošli vzděláváním,“ dodává Michal Orság z EDUkační LABoratoře. Celý projekt je naplánovaný na tři roky. Orság doufá, že díky tomu začne formativní hodnocení využívat co nejvíc škol.
Autor: Pavla Lioliasová