Praha/Děčín, 17. 4. 2019 – Ušetřit peníze městskému rozpočtu a efektivně řešit problémy s dlouhodobou nezaměstnaností v obci. Dva z hlavních důvodů, proč se Děčín odhodlal pro inovativní přístup. Do svého Střediska městských služeb, které se zaměřuje především na úpravu a úklid veřejných prostranství, začal nabírat mezi zaměstnance desítky lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce již delší dobu nebo za sebou mají trestní minulost. Po dobu jednoho roku mají pracovníci možnost získat potřebnou praxi, osvojit si pracovní morálku i získat důležité reference pro svou další pracovní dráhu. Se střediskem dnes totiž spolupracuje už několik soukromých firem, které tyto pracovníky přebírají. A spolupráci si chválí.
Třiatřicetiletý Vojtěch Daniš ve Středisku městských služeb (SMS) v Děčíně pracuje už několik měsíců. Nejprve u něj vykonával alternativní trest ve výši 300 hodin za neplacení alimentů. Aby je dokázal ve stanovené době odpracovat, opustil své předchozí zaměstnání v továrně a nastoupil k SMS, kde je vykonal za přibližně tři měsíce. Vedle toho chodil na různé brigády, aby uživil rodinu.
„Záleží asi na člověku, ale já jsem si při tom opravdu hodně věcí uvědomil. Už jsem byl ve výkonu trestu a vím, že do vězení rozhodně zpátky nechci,“ přiznává. V únoru pak plynule nastoupil na jedno z klasických pracovních míst, které středisko pro lidi se ztíženým přístupem na pracovní trh poskytuje. Vojtěch má zatím smlouvu na tři měsíce, přičemž se počítá s jejím prodloužením na jeden rok. „Většinou uklízím parky, dělám v lese,“ popisuje svou činnost. „Popravdě mě ta práce baví. Já jsem zvyklý dělat povenku, mně to vyhovuje.“
SMSKA VŠEHO DRUHU
Středisko městských služeb, kterému většina lidí říká jednoduše SMSka, vzniklo z pokynu vedení obce v roce 2011 jako organizační složka statutárního města Děčín. Cílem bylo na jednu stranu ušetřit, aby se některé činnosti kvůli úspoře peněz neobjednávaly u externích dodavatelů – například sekání trávy, úprava obecní zeleně, úklid veřejných prostranství.
„Druhou myšlenkou bylo, že v Děčíně je hodně dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří mají nízkou úroveň vzdělání a mnoho dalších hendikepů. Těmto lidem se snažíme pomáhat napříč spektrem. Někteří jsou po výkonu trestu, někteří nikdy v životě nepracovali. Snažíme se jim ukázat, že vstup na trh práce není zas tak špatná myšlenka a že když si u nás něco odpracují, mohou se pak posunout i někam jinam a změnit svou situaci,“ vysvětluje Petra Hamerská, která má projekty zaměstnanosti ve středisku na starosti. Podle ní se právě toto instituci daří.
Lidé, se kterými pracují, totiž dosud často nebyli zvyklí chodit pravidelně do zaměstnání, dodržovat pracovní dobu a svou případnou nepřítomnost omluvit. „Současně se je snažíme motivovat, aby si zkoušeli práce, kterých se třeba bojí. Sekání se sekačkou, práce s motorovou pilou. A je jedno, jestli je starší nebo nějak zdravotně hendikepovaný. Zvyšují si tím své dovednosti i praxi,“ přidává vedoucí SMS Jaroslav Horák.
Ve středisku si lidé, podobně jako dříve Vojtěch Daniš, odpykávají také alternativní tresty, tedy zejména obecně prospěšné práce, další v ní realizují veřejnou službu nebo veřejně prospěšné práce z popudu úřadu práce. Právě na veřejnou službu, která je možností, jak si při nezaměstnanosti trochu zvýšit příjem, je schopno SMS přijmout až 100 lidí. „My tu veřejnou službu bereme jako nástroj postupného zaměstnávání. Člověk se tedy přihlásí, u nás si odpracuje těch asi 30 hodin v měsíci. Když je nemocný, musí nám ale přinést potvrzení od lékaře. Učí se tak, jak to v zaměstnání chodí. A když k nám potom nastoupí na klasické místo, už ví, co ho čeká,“ vysvětluje Hamerská.
ÚSPORA FINANCÍ MĚSTA
Lidi středisko zaměstnává v několika rovinách. Jednou z nich je zmíněná spolupráce s úřadem práce a právě umísťování lidí na veřejně prospěšné práce. Je ale také nositelem dvou projektů, kdy se skrz jednoroční pracovní smlouvy snaží lidi se ztíženým přístupem na pracovní trh pomoci naučit systému a zodpovědnosti, získat potřebnou pracovní historii i nové dovednosti. Jako benefit pak mají takoví zaměstnanci další podporu, kterou mohou využít.
Podle vedoucího Jaroslava Horáka tento princip šetří nemalé peníze městu. To si totiž nemusí objednávat často nákladné údržbářské služby, přičemž dnes tito pracovníci pomáhají se vším, co jednotlivé odbory magistrátu potřebují – například i s přípravou kulturních akcí, volebních místností nebo s rozvozem materiálu. Současně tím efektivně řeší problém s dlouhodobou nezaměstnaností na svém území.
Zaměstnanci sice dostávají za svou práci minimální mzdu, ale ti bývají rádi především za možnost pracovat a stabilitu. Při dobrých výsledcích navíc stejně jako ostatní zaměstnanci města dostávají až několikrát ročně odměny. Dosud velkou část mzdy pokrývají úřad práce nebo evropské projekty, se kterými středisku pomohla vládní Agentura pro sociální začleňování. Ta přinesla také některé inovativní přístupy, které se osvědčily v jiných lokalitách.
SVĚTLO NA KONCI EXEKUČNÍHO TUNELU
Řada ze zaměstnanců SMSky se potýká s dluhy. Ve spolupráci s Charitním sdružením Děčín proto středisko zprostředkovává svým pracovníkům dluhové poradenství a snaží se u nich rozběhnout proces oddlužení. Během maximálně jednoho roku, po který mohou u střediska pracovat, pak probíhá také spolupráce s potenciálními zaměstnavateli z řad běžných komerčních firem. Pro ty je taková spolupráce výhodná.
„Jsme jim totiž po tom roce schopni říct, co ten pracovník umí a že s ním nejsou žádné větší problémy. Pro firmy je výhodou, že jim dodáváme už prověřené adepty,“ vysvětluje Hamerská. Před tím, než pracovníci přecházejí do soukromých firem, se snaží vyřešit jejich případné exekuce tak, aby s tím měl nový zaměstnavatel co nejméně problémů a nebál se proto člověka s dluhy zaměstnat.
S dluhy z minulosti se potýká i Vojtěch Daniš. Pracovníci střediska mu nabídli pomoc s jejich řešením, aby se jich dokázal během několika let zbavit a začít od začátku. Ten první začátek se příliš nevydařil. Šel mu velmi dobře fotbal, kterému se aktivně věnoval a hrál za Děčín. Pak se ale jeho rodiče rozvedli, on se chytl party, nechal školy a začal páchat drobnou trestnou činnost. „Dnes už jsem někde jinde. Lituju těch osmi let, co jsem to takhle vedl,“ říká.
ŠANCE PRO STARŠÍ PRACOVNÍKY
Marcel Horváth dělá u SMSky skoro rok. Nedávno mu přímo primátor Děčína přislíbil výjimečně i prodloužení smlouvy na další rok. „Osvědčil jsem se. Byl jsem hodně rád. Práci v Děčíně jen tak najít je těžké,“ říká. „Najdete v továrně, ale já raději dělám venku i v dešti a ve sněhu.“ Jeho kolega Stanislav Šebek pracuje u střediska už potřetí. Stálou práci se snažil podle svých slov hledat, ale nedaří se. Z několika důvodů byl proto před tím dlouhodobě nezaměstnaný. Jedním z nich je jeho už vyšší věk, druhým pak zdravotní stav. Marcel Horváth k tomu dodává, že on se setkával s odmítáním i proto, že je Rom.
„Bylo mi padesát pryč, už tak se divně na vás koukají. I ta léta jsou vnímána jako omezení,“ odhaluje Stanislav Šebek, který se v oblasti úklidu a úpravy zeleně na veřejných prostranstvích pohybuje téměř dvacet let. „Tady na vás ale nikdo tak nekouká. Dívají se na vás podle toho, jak pracujete,“ přidává Marcel Horváth, kterému bude za pár let šedesát. Oba se shodují, že u SMSky jsou maximálně spokojení, přestože zde berou minimální mzdu. „Pořád je lepší nějaký plat, než být na podpoře. Najít práci v osmapadesáti letech někde jinde je skoro nemožné,“ dodává Horváth.
Chování nadřízených i kolegů si v SMS pochvaluje také Vojtěch Daniš. V předchozím zaměstnání byl prý jediný Rom v partě. „Nikdo se tam se mnou moc nebavil, při svačině si ode mě odsedávali. Nebylo to tam vůbec příjemné. Ta práce mě ani tolik nebavila, i když jsem si tam vydělal více. Tady je to úplně jiné,“ hodnotí. Dodává, že se zde naučil pracovat také s elektronickým nářadím, což může využít v budoucnu i v práci u firem.
VDĚČNÍ ZAMĚSTNANCI
Jednou ze společností, která od střediska pracovníky odebírá, je zahradnická společnost HiT Flora. „V současné době máme asi šest pracovníků, kteří z prostředí SMSky pocházejí. Pak máme další, které si najímáme na sezónní práce,“ odhaluje Renata Tesárová, která u společnosti působí jako zahradní a krajinářská architektka a má pracovníky na starost. „Jsou často manuálně zruční. Buď už tu dovednost částečně měli, nebo ji získali při práci ve středisku. U nás v sadovnické firmě pak mohou takové dovednosti uplatnit,“ vysvětluje. Připouští, že se k zaměstnávání těchto lidí uchýlili zejména z důvodu nedostatku pracovní síly kvůli nízké nezaměstnanosti.
Přestože jsou s nimi spokojeni, přiznává, že může chvíli trvat, než si i kvůli své minulosti dlouhodobě nezaměstnaných klasickou pracovní morálku osvojí. „Můžu říct, že fungují, jsou féroví, někdy se ale třeba stane, že nedorazí, někdy záhadně onemocní. Nedá se na ně spolehnout úplně na sto procent. Ale dá se to. Jsme za ně rádi,“ říká. Dodává, že na takový režim nebyli zvyklí a většina z nich má jen základní vzdělání. „Jsou to vděční zaměstnanci, i když nás občas zkoušejí,“ směje se. Dodává, že se při práci rozvíjí také jejich schopnosti a dovednosti, dodělávají si kvalifikaci.
Využití takových pracovníků ostatním by doporučila, upozorňuje ale, že se zejména při nabídce služeb soukromým osobám a společnostem setkávají s tím, že tyto pracovníky občas výslovně nechtějí z důvodu jejich původu nebo trestní minulosti. „Ale nedá se to říct paušálně. Mnoho klientů si vyloženě řekne o člověka, který je šikovný a tohle mu je jedno.“ Spolupráci se Střediskem městských služeb pak hodnotí jako výbornou. „Ti lidé, co k nám odsud přišli, u nás setrvávají. Přišli už s nějakou znalostí těch prací, což je pro nás velké plus. A my to pak dál rozvíjíme.“
OSVOJENÍ PRACOVNÍ MORÁLKY
V rámci projektu uplatnění osob ze sociálně vyloučených lokalit na trhu práce pak středisko například na rady Agentury pro sociální začleňování dlouhodobě nezaměstnané, kteří jsou na veřejně prospěšných pracech, vodí na exkurze do různých podniků, aby se podívali, jak provozy vypadají, v čem práce spočívá. Mohou si ji také vyzkoušet.
„Problém u těchto lidí je třeba už jen v tom, že si říkají, že to nezvládnou. Proto se toho bojí a při návštěvě toho podniku se mohou ty strachy rozplynout. Zjistili jsme, že právě tohle hodně pomáhá a oni tak získají odvahu o místo pak požádat,“ vysvětluje Petra Hamerská. „Ten projekt nám dal skvělou možnost zapojit i místí odborníky na oblasti, kterým tolik nerozumíme. Kromě dluhů je tak možné řešit i problémy s dětmi našich pracovníků. Snažíme se vždy do toho vtáhnout celou rodinu, jsme v kontaktu i se sociálním odborem,“ vysvětluje Hamerská.
Podle Petry Hamerské se úspěšnost za tak krátkou dobu velmi těžce měří. Ale z lidí, kteří ročně projdou SMS jich pak i více než 10 stabilní práci na klasický pracovní poměr najde. Mnohem víc pak také získává smlouvy na sezónní práce. „Ano, jsou to zatím jednotky lidí, ale málo jich zase není. Neustále se sami učíme a pracujeme na tom. A ta úspěšnost se stále zvyšuje,“ připouští Hamerská. Podle ní je nejtěžší navázat vztah se zaměstnavateli, což je během na dlouhou trať. Současně je to pro úspěšnost naprosto klíčové. Ale v poslední době se to daří.
CHTÍT PRACOVAT
Podobně jako společnost HiT Flora začala se Střediskem městských služeb spolupracovat také děčínská společnost RYKO, která se specializuje na opravy a technickou kontrolu železničních vagónů z celé Evropy. „Řekl jsem si jako ředitel, že chceme spolupracovat i s takovou organizací města a využít jejího potenciálu. Zpočátku nám její zaměstnanci dělali úklid a různé drobné zahradnické práce, následně se objevil další projekt, který říkal, že už mají prověřené lidi, kteří tam mají historii a nabízí je jako kandidáty do firem,“ vzpomíná Martin Vošta, statutární ředitel společnosti.
„Udělali jsme k nám exkurzi a přijali jsme z těch asi šesti lidí, co se k nám přišli podívat, jednoho zaměstnance. A já jsem velmi rád, že jsme ho společně posunuli a pracuje už v klasické firmě. Jsme s ním spokojeni,“ dodává.
Problém ředitel nevidí ani v případných exekucích zaměstnanců. Naopak takové zkušenosti má i od ostatních podřízených. „My se jim spíš snažíme pomáhat, navrhujeme jim cesty a domlouváme poradenství například s některými organizacemi. Protože ty exekuce často vznikají velmi nešťastně a není to vždy vina toho dlužníka,“ říká. Doplňuje, že svým zaměstnancům většinou dávají smlouvu na dobu neurčitou, což jim do značné míry může pomoci se z dluhové pasti dostat.
Společnost si podle jeho slov zakládá na rovném přístupu ke všem zaměstnancům a nevybírají si je podle jejich původu, sociálního postavení nebo minulosti. „Pro nás je důležité, aby ten člověk chtěl pracovat,“ říká Martin Vošta. „Je pak velké plus, když víme, že ten člověk už rok někde dobře fungoval. To totiž během dvacetiminutového pohovoru nezjistíte,“ uzavírá a v ruce drží životopis dalšího aktuálního zaměstnance střediska, který by do jeho firmy mohl v brzké době nastoupit.
Autor: Lukáš Houdek