Štefan Makuňa
Sociálně vyloučená lokalita Kadaň – Prunéřov vznikla v 90. letech a nachází se necelé dva kilometry za městem. Ve čtyřech bývalých nádražních budovách za monumentální prunéřovskou elektrárnou nyní žije zhruba 200 lidí, přičemž většina z nich sem byla před mnoha lety umístěna z důvodu neplacení dluhů vůči městu. Mezi ně patřil i Štefan Makuňa. Jeho finanční problémy mu neumožňovaly platit běžné komerční nájemné. Zápasil totiž s drogovou závislostí a své pohledávky hradil z půjček, které měl problémy splácet. „Byl jsem mladej a blbej,“ říká dnes s rozpačitým úsměvem.
Poté, co do jeho života vstoupila nová žena, se mu postupně podařilo zbavit se drog. Narodil se mu syn, který se okamžitě stal středobodem jeho života. S novou přítelkyní se po čase rozešli, pro Štefana Makuňu ovšem tato složitá životní kapitola znamenala nový start. S pomocí sociálních pracovnic se zapojil do systému prostupného bydlení, jehož prostřednictvím město Kadaň dává lidem v těžké životní situaci šanci na důstojné životní podmínky. „Požádal jsem holky ze sociálky, aby mi sepsaly žádost o byt. Tak mi s tím pomohly a dostal jsem se sem,“ vypráví. V návaznosti na nové zázemí vyhledal služby dluhové poradkyně, která mu pomohla dát dohromady návrh na oddlužení. V rámci insolvence zvládá své závazky úspěšně splácet.
Šance na normální život
Kadaň si se sociálně vyloučenou lokalitou v Prunéřově dlouho nevěděla rady. Její představitelé se v roce 2011 obrátili na Agenturu pro sociální začleňování, která pomohla s vytvořením komplexního strategického plánu a zprostředkováním financí. Město nakonec zvolilo jako jeden z nástrojů řešení systém prostupného bydlení, který má celkem tři stupně a město s jeho využíváním počítá minimálně po dobu dvaceti let. Nájemníky si město nejdříve vyzkouší v bytech horší kategorie, a pokud se osvědčí, mají možnost dostat se z vyloučené lokality mezi majoritu v centru.
„Chtěli jsme zajistit, aby lidé ze sociálně vyloučené lokality měli šanci dostat se do normálního života. Prostupné bydlení se ukázalo jako dobrá cesta. První stupeň se zaměřuje na vytipování klienta v terénu,” vysvětluje starosta Kadaně Jiří Kulhánek. „Někteří v Prunéřově už bydlí v bytech té nejhorší kategorie, kde mají třeba společné sprchy. Tam člověk začíná. Když si začne plnit své základní povinnosti, například placení nájmu, posílání dětí do školy, řešení svých dalších dluhů, a pokud nějaké roky spolupracuje, má možnost postoupit do druhého stupně. Ten se také nachází v Prunéřově a je tam daleko kvalitnější bydlení,” pokračuje. „Pokud se mu daří i nadále, najde si práci, nemá dluhy a pečuje o děti, dostane možnost bydlet v Kadani. To jsme si už vyzkoušeli na několika případech a osvědčilo se nám to,“ dodává Kulhánek.
Aby vše fungovalo, jak má, musí být na klienty po celou dobu navázány sociální služby. Kromě terénních sociálních pracovnic v Prunéřově funguje také dluhová poradna nebo nízkoprahové centrum pro děti a mládež. „Pracujeme s rodinami i jednotlivci. Obracejí se na nás lidé, kteří mají zájem o sociální bydlení. Se správou bytů každého klienta konzultujeme. Pokud splňuje podmínky, není problém dát každému šanci žít důstojně,“ říká sociální pracovnice Hana Vaněčková. „Přidělením bytu to ale nekončí, sociální práce dále pokračuje. Klienti tady v Prunéřově ji potřebují. Pokud se dostanou do třetího stupně bydlení do Kadaně, snažíme se, aby byli trochu soběstačnější, ale i tak musí sociální práce pokračovat,“ dodává.
Hana Vaněčková
Dítě jako životní motivace
Sociální pracovnice pomohly i Štefanu Makuňovi, který se nyní dostal z prvního stupně bydlení do druhého. Kromě zpracování žádosti o byt mu pomohly sehnat si práci. Stal se z něj domovník – preventista a jeho úkolem je hlídat v Prunéřově dodržování pořádku. Občas řeší i konflikty mezi ostatními nájemníky nebo pomáhá správci s řešením různých závad v jednotlivých domech a bytech. „Dělám obchůzky, kontroluju chodby, jestli je tam čisto a pořádek, jestli někdo nenarušuje noční klid,“ popisuje náplň svých pracovních dní Štefan Makuňa.
Když zrovna nemá službu, snaží se co nejvíce věnovat synovi, se kterým se pravidelně stýká. V Prunéřově má k dispozici dětské hřiště, kde si často společně hrají, když je hezké počasí. Právě v možnosti vídat syna v normálním prostředí vidí největší změnu za poslední roky. „Změnilo se to, že si sem můžu vzít malého. Může tady být se mnou, jsou tu dobré hygienické podmínky a pořádek. Je tu čisto a je tu líp,“ popisuje, jak mu prostupné bydlení zlepšilo život.
