Z ulice do přítmí privátu
Fenomén prostituce je dlouhodobě spojován zejména s oblastmi v pohraničí, které jsou snadno dostupné pro cizince. To je i případ Aše, kde organizace Karo působí i díky podpoře Agentury pro sociální začleňování. Oproti devadesátým letům zde sice jen sporadicky potkáváme postávat spoře oděné ženy u silnice, neznamená to ale, že problém odsud zmizel. Prostitutky se pouze přesunuly do přítmí bytů a specializovaných podniků, kde nejsou tolik na očích.
„V sociálně vyloučených lokalitách je prostituce považována za běžnou formu obživy. Podle výzkumu, který jsme pro Aš zdarma zpracovali, jde ruku v ruce s prostitucí také užívání drog. Problém se netýká jen dospělých žen, ale také mladistvých nebo dokonce žen s mentálním hendikepem,“ vysvětluje Pavla Radová z Agentury.
Její slova potvrzuje i každodenní zkušenost sociálních pracovníků z Kara. Ženy, kterým pomáhají, mají za sebou různorodé příběhy. Drogy jich bere většina, aby nápor zvládly psychicky i fyzicky. Jsou to často matky od dětí, týrané ženy nebo dívky, které zneužívá přímo jejich nejbližší rodina od dětství. Pokud se potýkají s těžším mentálním hendikepem, často ani neví, jaké má jejich chování dopady. „Nikdo si prostituci nevybere dobrovolně, vždy je to poslední možná varianta. Buď ženy nevidí jinou možnost, jak se uživit, nebo jsou od mládí zvyklé, že jiné místo na světě prostě nemají,“ dodává Souhradová.
Nebát se začít znovu
Sociální pracovníci z Kara se pohybují ve velmi těžkém terénu. Stěžejní je navázat s potenciálními klientkami nenápadný a pozvolný kontakt a dlouhodobě si budovat důvěru. Nestává se totiž, že by pří prvním oslovení některá přiznala, že jí její situace nevyhovuje a potřebuje pomoci. Pokud se ale sama ozve, má organizace vybudované účinné mechanismy, jak dotyčnou ochránit a pomoci jí začít znovu.
Na utajeném místě v Německu provozuje organizace takzvaný „Schutzhaus“. Jedná se v podstatě azylový dům pro klientky Kara. Sociální pracovníci jim tam poskytují potřebné zázemí, aby se zvládly dát psychicky dohromady a zvykly si na určitý režim. Postupem času se skrze spřátelenou nadaci mohou dostat zpět do pracovního života. Například úklidovými pracemi, které navíc mohou za peníze vykonávat přímo v prostředí svého dočasného bydliště. To se ovšem týká jen klientek, které nemají školou povinné děti, a jsou schopné se alespoň částečně domluvit německy.
„Klientkám s mladšími dětmi poskytujeme pomoc přímo v místě, kde žijí. Řešíme s nimi pochůzky po úřadech, pomáháme jim najít vhodné bydlení, a pokud o to stojí, pak také pracovní uplatnění. Je to běh na dlouhou trať, ale vyplácí se,“ popisuje Souhradová.
Prostituce jako povolání?
V Česku už dlouhá léta probíhá debata o tom, zda uzákonit prostituci jako klasickou živnost. Podle podporovatelů by tato legislativní změna umožnila dosáhnout na zdravotní a sociální pojištění, zároveň by jim zajistila určitou míru ochrany.
Podle organizace Karo je však cesta legalizace nepřijatelná. „Každý den v terénu mě přesvědčuje o tom, že prostituce žádné skutečné povolání není. Je to jen cesta ke zneužívání slabších, kterou si nikdo nevybere úplně sám. Podle mě se dá přirovnat k tomu, kdyby zdravý člověk dobrovolně prodával své orgány, protože je to jeho preferovaná cesta k výdělku,“ říká Souhradová.
Projekt s názvem „Nová šance“ (reg. č. projektu CZ.03.2.60/0.0/0.0/16_052/0016310) je financovaný za pomocí Evropské unie s pomocí Evropského sociálního fondu a Operačního programu zaměstnanost.
Analýza stavu sociálního vyloučení a následný strategický plán sociálního začleňování v Aši byl zpracován v rámci projektu „Systémové zajištění sociálního začleňování“ (reg. č. projektu CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_030/0000605).