Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

„Těším se, až mě mí klienti nebudou potřebovat“

Tisk E-mail

Terénní sociální pracovnice Vladimíra Poliaková (Foto: Radek Cihla, MF DNES) Terénní sociální pracovnice Vladimíra Poliaková (Foto: Radek Cihla, MF DNES)
Mělník, 2. března 2012 - V šesti různých oblastech Mělnicka žije asi tři sta lidí v uzavřených komunitách, odsunutých na okraj společnosti. Pomáhá jim jediná osoba: terénní pracovnice Vladimíra Poliaková.


Exekutor, úřad práce, policie. Vodárny a kanalizace, banka, advokáti, starostka a škola. Se všemi je Vladimíra Poliaková v kontaktu téměř denně. Terénní pracovnice mělnického městského úřadu funguje jako spojka mezi lidmi žijícími v sociálně vyloučených lokalitách na Mělnicku a okolním světem. „Své klienty také zároveň učím zvládat důležité věci samostatně, " zdůrazňuje Poliaková. V praxi to znamená učit lidi telefonovat, vyplňovat s nimi složenky a žádosti, ale také ukazovat, že se mohou v nouzi obrátit na finanční či občanskou poradnu.

Telefonovat, navštívit, zařídit

Každý den u Vladimíry Poliakové začíná podobně: ráno administrativa, schůzky s klienty v kanceláři, telefonáty. Pak vyráží do terénu. Sama má v šesti lokalitách na starosti tři sta lidí žijících na hranici chudoby, zadlužených, bez pracovních návyků. Na otázku, zda svou práci stíhá, odpoví jednoznačné ne. Od dubna proto dostane posilu. „Nový člověk se zaměří speciálně na největší vyloučenou lokalitu Spomyšl, kde žije asi sto padesát lidí," objasňuje vedoucí sociálního odboru Městského úřadu Mělník Drahomíra Pavlíková. Pracovní místo vzniklo ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách.
Tři domy sociálně vyloučené lokality Spomyšl leží těsně u obce stejného jména, jedenáct kilometrů od Mělníka. Jsou přitom dokonale odříznuté od lidí: Z jedné strany železniční trať, z druhé silnice R 16. Jediná trvale zaměstnaná obyvatelka pracuje v Tesku. „Zbývající si příležitostně přivydělávají na brigádách. Přitom není pravda, že by pracovat nechtěli," říká terénní pracovnice Poliaková. „Snažíme se společně práci hledat, ale daří se to velmi málo." Nejčastějšími problémy, se kterými se Poliaková ve Spomyšli potýká, jsou finanční: dluhy, lichva, exekuce. „S lidmi vypracovávám splátkové kalendáře a snažíme se společně vyjednávat s věřitelskými institucemi," popisuje Poliaková.

Aspoň o krok pokrok

„Nedávno jsem řešila případ, kdy dealer mobilního operátora vnutil matce pěti dětí výhodný tarif spolu s půjčkou dvaceti tisíc korun. Ačkoli jsem se na základě požadavku klientky snažila ihned půjčku zrušit, trvalo mi to mnoho týdnů." Naopak v malé míře řeší Poliaková záškoláctví či kriminalitu. „Jedná se maximálně o drobné případy. Od policie mám potvrzeno, že ani stížnosti od lidí z obce nechodí."
Práce s uzavřenými komunitami nebývá pro terénní pracovníky jednoduchá. „Jednoduše mě mezi sebe ze začátku nepustí," popisuje Vladimíra Poliaková. „Proto mám radost z každého pokroku. Samozřejmě jsou chvíle beznaděje a smutku. Výsledky této práce totiž člověk vidí až po dlouhé době," vysvětluje Poliaková. „Důležité pravidlo pro tuto práci zní: nechávat práci v práci," dodává.

Kateřina Havránková

Článek vyšel 2. března 2012 ve středočeském vydání deníku MF DNES.

Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ




Inspirace

  • Nebát se tančit

    Video o tom, jak romská dívka z mosteckého Chánova, díky podpoře svého okolí, dokončila SŠ a má v plánu přihlásit se na VŠ.…

    Číst dále ...

Napsali o nás


//]]>