Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Napsali o nás

Martin Šimáček: Agentura pro sociální začleňování v Ústí stále pomáhá lidem, kteří byli vystěhováni

Tisk E-mail

Praha, 20.12.2012 - Rozhovor s ředitelem Agentury o aktuální situaci rodin vystěhovaných z domu určeného k demolici v ústecké čtvrti Předlice.



V kauze vystěhovávání lidí z ústecké městské části Předlice pokračujeme rozhovorem s ředitelem Agentury pro sociální začleňování Martinem Šimáčkem. Po reportáži z ubytovny v Krásném Březně, v níž řekli své názory přímo vystěhovaní lidé a Míra Brož, aktivista ze sdružení Konexe, jsme přinesli názor Jana Černého z Člověka v tísni. K případu samému i k celkové situaci s bydlením Romů v Ústí nad Labem se nyní vyslovuje i Martin Šimáček.

Angažovala se Agentura pro sociální začleňování v případu vystěhování lidí z Předlic, z domu označeného statikem za neobyvatelný? Jak konkrétně?

Od začátku byla na místě lokální konzultantka Agentury Veronika Kamenická. V podstatě nepřetržitě komunikovala s obyvateli domu, snažila se o konstruktivní domluvu také s majitelem domu. Chtěli jsme přispět k tomu, aby zvládl dům opravit podle nařízení stavebního odboru. To se bohužel ukázalo jako nereálné.

Ihned poté jsme se sešli se starostou Předlic Tvrdíkem a vedením sociálního odboru. Tlačili jsme na to, aby městská část přestavěla svůj dům v Předlicích, který dříve sloužil jako služebna městské policie, na sociální byty, které by byly k dispozici v podobných případech, jako je tento. Lidé by zde našli dočasné přístřeší, než by se podařilo najít vhodné bydlení. Starosta přislíbil, že dům přenechá tomu, kdo jej bude ochoten předělat a provozovat , což nestačí. Myslím, že vzhledem k situaci v Předlicích a počtu lidí, kteří se mohou dostat do akutní bytové krize, by bylo odpovědné, aby se toho ujala samotná městská část.

Podařilo se ale domluvit, že sociální odbor městské části bude ve spolupráci s neziskovými organizacemi pomáhat hledat lidem z domu v ulici Beneše Lounského vhodné náhradní bydlení v Ústí nad Labem. Sociální odbor také svolil s tím, že podpoří žádosti obyvatel domu o dávky mimořádné okamžité pomoci, pro úhradu případných kaucí u zajištěných bytů, případně mimořádné pomoci, ze kterých by mohli hradit poplatky za ubytovnu. Přes úsilí sociálního odboru a terénních pracovníků Člověka v tísni se však byty stále nedaří najít.

Také jsem ihned kontaktoval primátora města a požádal ho, aby svolal Akční skupinu primátora ustavenou k řešení krizových situací ve městě. Pan primátor souhlasil a svolal ji. Na jednání akční skupiny jsme se snažili docílit dohody, co kdo může a musí udělat pro to, aby nájemníci z domu v ulici Beneše Lounského neskončili na ulici nebo v jiném městě. Ostře jsme se postavili proti návrhu zajistit jim bydlení mimo město, například v Liberci, jak se o tom uvažovalo.

Způsob vystěhování těchto lidí svědčí o nepřipravenosti města - přijelo auto odvezlo je do tělocvičny, pak byli pod pohrůžkou, že přijdou o děti donuceni k přestěhování na ubytovnu, kterou původně odmítli, nyní je chce majitel domu z ubytovny vystěhovat na ulici.

Město není připraveno na řešení podobné situace. V současnosti totiž nemá dostatečné kapacity pro zajištění krizového bydlení ve chvíli, kdy o něj někteří jeho obyvatelé přijdou. Samotné stěhování připravené krizovou skupinou města nebylo podle mého názoru nepřipravenou akcí. Všechny rodiny byly o stěhování na ubytovnu předem uvědoměny, odmítat jej začaly až na místě. Stěhování do tělocvičny naopak předtím odmítaly a vše požadovaly vyřešit během krátké chvíle.

Odchod na ubytovnu nebyl podmínkou k neodebrání dětí, podmínkou bylo, aby se děti nezdržovaly v domě, kde jim hrozilo nebezpečí. Umístění do tělocvičny však bylo možné jen na omezenou dobu. Když se rodinám nepodařilo během té doby najít byty, jiné řešení než ubytovna již nezbývalo.

Dlouho jsme se alternativě ubytovny bránili. Byli jsme proto rádi za iniciativní jednání šéfa městských strážníků, který nabídl, že pomůže zajistit dočasné bydlení lidí v tělocvičně, než se podaří najít byty. Vypadalo to nadějně, avšak nájemníci některých ústeckých domů, do kterých se měly rodiny stěhovat, se postavili proti jejich přistěhování. Do některých bytů se lidé z domu v ulici Beneše Lounského odmítli nastěhovat.

Přes obavy, že ubytovna v Čelakovského ulici je nejhorší ze všech řešení – je drahá, nejistá, nekvalitní, daleko od Předlic – to byla jediná šance, kam se lidi v krizové situaci mohli přesunout, město jiné kapacity nevlastní a majitel domu odmítl převzít odpovědnost za osud svých nájemníků. Zároveň vyšlo najevo, že provozovatel ubytovny svou činnost v listopadu ukončí a vrátí ubytovnu do provozu majiteli, firmě CPI. Ihned jsme proto jednali s vedením CPI a domluvili se, že si ji CPI v portfoliu nechá, přestože je ztrátová.

Firma souhlasila za předpokladu, že některá z neziskových organizací bude lidem poskytovat sociální služby, povede je k dobré platební morálce, bude je učit udržitelně hospodařit s penězi. Na ubytovnu se mělo vázat několik nízkonákladových bytů, které by byly k dispozici pro ty, kteří by se na ubytovně osvědčili. Dokonce jsme nabízeli, že do Ústí převedeme část z garančního fondu, se kterým disponujeme, a který je určený pro majitele bytů, kteří ubytovávají rizikovou klientelu, pro krytí případných ztrát spojených s placením nájemného, apod.

Zaskočilo mě, když CPI během několika dní otočilo a naši dohodu zrušilo s tím, že ubytovnu zavře.

Sečteno a podtrženo - situace lidí z ulice Beneše Lounského ukazuje na to, že na místě v tuto chvíli není nikdo připravený podobné krize řešit. Přestože sledujeme nasazení sociálního odboru z Předlic, náměstkyně Kailové, terénních pracovníků Člověka v tísni nebo šéfa strážníků Bakuleho, lidé jsou stále ohroženi bezdomovectvím.

Z této situace vede podle mého názoru jediné východisko: vytvořit v Ústí síť krizového bydlení. Do toho se musí zapojit nejen magistrát, ale i městské části, které od toho zatím dávají ruce pryč. Nejde o nějaké laciné rozdávání obecních bytů, ale o propracovaný systém, který zachytí kohokoliv, kdo se ocitne v bytové krizi, a pomůže mu postavit se na nohy a pokusit se vrátit do běžného bydlení. V takovém systému nemusí být stovky bytů, ale mělo by jít aspoň a řádově desítky na území celého města. Do systému se mohou zapojit také soukromníci, podobně to funguje například v Litvínově nebo Chebu.

Situaci těchto lidí se po přestěhování výrazně zhoršila - ti lidé nyní platí mnohem vyšší nájemné než v Předlicích a platí drahé jízdné, protože jezdí s dětmi do školy na druhý konec města.

Lidsky je to katastrofa. Ale bohužel nikoliv ojedinělá. Takových případů se v Česku děje stále příliš mnoho. Souvisí to s tím, že lidé s nálepkou „nepřizpůsobivých Romů" se na běžném trhu s byty neprosadí. Nejde jen o majitele bytů, ti by někdy i Romy ubytovávali, berou každého spolehlivého nájemníka, který prokáže, že platí a dodržuje domovní řád. Jde častěji o ostatní nájemníky, kteří se proti ubytovávání Romů v domě vzbouří a majitele donutí, aby to respektoval.

Do různých ubytoven s dryáčnickými cenami ubytování a nelidskými pravidly se tak propadá stále více lidí a stát to stojí spoustu peněz na vypláceném doplatku na bydlení. Podotýkám ale, že ubytovna v Čelakovského ulici patří jednoznačně mezi to lepší, co je k vidění, a to včetně cen ubytování.

V Česku se musí změnit jednak systém hmotné nouze, ale ruku v ruce s tím i zavést tzv. sociální bydlení. Města by měla mít povinnost takové bydlení zajistit, ovšem za předpokladu, že k tomu dostanou prostředky. Jsem přesvědčený, že to bude stejně nákladné, jako platit z eráru předražené ubytovny. Bude to ale mnohem lidštější a především to bude sloužit všem lidem, kteří se dostanou do nouze.

Angažuje se nyní Agentura v tomto případu, například přímou pomocí těm lidem či vyjednáváním s městem či pomocí při shánění ubytování?

Ano, stále. Na konci tohoto roku však skončí v Ústí nad Labem činnost naše lokální konzultantka a vyprší doba naší tříleté spolupráce s městem. Přesto se situaci budeme dále věnovat, byť na to nebudeme mít přímou kapacitu na místě. Rozhodně chceme dotáhnout přijetí strategického plánu sociálního začleňování, který mimo jiné navrhuje právě zavedení systému prostupného bydlení v Ústí nad Labem a zřízení minimálně jedné městské ubytovny.

Hrozí další vystěhovávání lidí z Předlic, protože vadných domů je tam více. V důsledku tedy může více lidí skončit na ulici. Bude v tom Agentura něco podnikat?

Samozřejmě, že hrozí. Od začátku chceme, aby město dalo na stůl, kolika domů a lidí se vážné riziko týká a začal se připravovat plán, jak pomoci zajistit bydlení lidem v případech, kdy majitelé domů nebudou jednat. V Předlicích nyní provádíme výzkum, který má tyto informace zjistit.

Po městě budeme také požadovat další informace o výsledcích právě probíhajících kontrol stavebního odboru. Obec má ze zákona povinnost zajistit bydlení nájemníkům, kteří přišli o střechu nad hlavou, a je nutné se na to dobře připravit. Obec by to nemělo nepřiměřeně zatížit, na druhou stranu se o své občany starat musí. Případné náklady na zabezpečení domů má pak vymáhat na majitelích nemovitostí.

František Kostlán

Rozhovor byl uveřejněný 20. prosince 2012 na serveru Romea.cz.


Inspirace

Napsali o nás


//]]>