Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

Liščina aneb jak se rozpadá ghetto

Tisk E-mail

Liščina, Foto: Lukáš Houdek Liščina, Foto: Lukáš Houdek
Symbolem naděje se v posledních měsících stává romská osada Liščina ve Slezské Ostravě. Naděje, že z typického ghetta s chátrajícími domy a rezignujícími obyvateli může povstat „dobrá adresa".

„Bydlím tady dvacet let, vlastně celý svůj dospělý život, takže to tady opravdu znám docela dobře," říká Jitka Blašková v kuchyňce nízkoprahového centra volného času pro děti a mládež na Liščině, kde pracuje už skoro deset let. Tvrdí sice, že není žádná vypravěčka, , nicméně se zdá, že jí povídání nejenom nečiní žádné problémy, ale že ji i baví. Návštěvě uvaří čaj, sama se pohodlně usadí s kávou k malému stolku a pokračuje: „Zažila jsem tu dlouhé roky beznaděje. Ale teď se to mění."

„Půjdu za Kumarem"

Liščina je sídliště složené z několikapatrových domů, ve kterých bydlí skoro tisíc lidí. Leží sice jen asi deset minut jízdy trolejbusem od centra Ostravy, není vysunutá na okraj města, přesto působí částečně izolovaným dojmem. Z jedné strany ji ohraničuje čtyřproudá frekventovaná silnice, na druhé ústí do malého parčíku, pod nímž se rozkládá Vesnička soužití, žádné bezprostřední „normální" sousedy nemá. Před dvěma lety ji vládní Agentura pro sociální začleňování zařadila mezi sociálně vyloučené lokality a byl to realistický popis situace: fasády domů se rozpadly už dávno, okna netěsnila nebo chyběla úplně, sklepy přetékaly odpadky, většinou nezaměstnaní obyvatelé Liščiny ztratili naději, že by se odsud mohli ještě někam dostat, téměř všechny místní děti chodily do zvláštní školy, krádeže a drogy patřily k místnímu koloritu... První změna byla přitom v té době už nastartovaná. „Začal tady pracovat Kumar. Díky jeho sdružení se postavilo naše nízkoprahové centrum a aspoň někteří lidé se začali trochu víc zajímat o to, co se tady děje," připomíná Blašková. Dnes už proslulý sociální pracovník Kumar Vishwanathan začal mezi ostravskými Romy pracovat po povodních v roce 1997. Na Liščinu se tehdy přistěhoval a nedaleko od ní pomohl vystavět Vesničku soužití - osadu, do které se nastěhovaly romské i majoritní rodiny, které přišly o byty či domy během povodní.

„Kumar si tady získal postavení naprosté autority. Lidi na něj začali spoléhat, spojovali s ním možnost nějaké změny a tak se tady snad nejrozšířenější větou stalo: Půjdu za Kumarem," popisuje Blašková. „Legrační je, že to říkají už i děti, když se jim něco nedaří, hádají se, mají problém, tak také "půjdou za Kumarem"." Jisté je, že přestože se na sídlišti na první pohled stále nic neměnilo, děti se postupně naučily do centra volného času chodit. „Dnes se jich tu za den protočí tak čtyřicet, padesát. Chodí sem na počítače, hrát ping-pong, máme taneční kroužek, posilovnu," vypočítává Blašková. „A hlavní je, že se nepotloukají nikde venku a ještě se tady učí chovat se k sobě slušně - jde to docela přirozeně, když se něco učí, musejí se u her střídat, baví se společně..." pokračuje.

Podle Blaškové navíc do centra občas děti přivedou i svoje „bílé" kamarády ze školy. V posledních několika letech se totiž situace obrací: čím dál víc dětí z Liščiny chodí do „normálních" smíšených škol.

Třikrát a dost

Americký sociolog Oscar Lewis v šedesátých letech zkoumal život obyvatel černošských ghett ve Spojených státech, na jehož základě vytvořil koncept „kultury chudoby". Popisoval tak způsob života lidí bydlících v rozpadajících se čtvrtích většinou nezaměstnaných, pohybujících se v bludném kruhu vymezeném nemožností najít slušnou práci, nedostatkem peněz a tedy i nemožností kultivovat místo, kde žijí.

Podle Lewise postupně reagují tito lidé na svoji situaci pocitem bezmocnosti, fatalismem, ztrátou naděje a závislostí. O budoucnosti raději neuvažují, neplánují.

Paní Jitka Blašková popisuje vlastní zkušenosti z Liščiny přímočařeji, ale velice podobně: „Když bydlíte v baráku, do kterého teče, je celý vlhký, okny protahuje, okapy jsou děravé a snažíte se s majitelem domu domluvit na nějakých nezbytných opravách ale pořád se nic neděje, tak to uděláte jednou, uděláte to podruhé a potřetí se na to prostě „vy...'. Zjistíte, že to nemá cenu, že to stejně nikam nevede a že vy sami s tím nic nenaděláte." V tomto ohledu přišla základní změna až před dvěma lety. Tehdy se Agentura pro sociální začleňování, Kumarovo sdužení Vzájemné soužití, radnice Slezské Ostravy, nový majitel domů - firma RPG a obyvatelé Liščiny dohodli, respektive začali dohadovat na tom, že Liščinu změní. Jednoduše řečeno, že majitelé investují do oprav domů, ale budou očekávat, že se nájemníci budou k domům i k jejich okolí chovat slušně. Bludný kruh se měl začít měnit na spirálu: hezčí prostředí, větší sebevědomí, naděje, více slušnosti, ohleduplnosti a odpovědnosti, více vzájemné důvěry a možnosti spolupráce... Zatím poslední opravené domy měly kolaudaci v září. „Zdaleka to nejsou jenom fasády, co se tady změnilo," tvrdí Jitka Blašková. „Lidi poznali, že to jde, že nějaká změna je možná a to je pro nás najednou úplně jiný svět."

Stav mysli

„Ghetto nejsou jenom ty zchátralé domy a odpadky na ulicích, ghetto je také a možná především stav mysli," říká Kumar Vishwanathan ve své kanceláři v centru Ostravy. Působí unaveně, zpočátku se musí hodně soustředit, aby nalézal správná slova v češtině. Právě absolvoval poradu s několika romskými rodinami, které nemají kde bydlet, a společně se snažili přijít na způsob, jak jim pomoci.

„Bylo to hodně bouřlivé, neklidné, ti lidé jsou zoufalí, jsou úplně na dně a každý den odkladu je pro ně strašně depresivní. Ale myslím, že se nám povede řešení najít," vysvětluje Kumar. V Ostravě a už i v jejím okolí se stal přirozeným záchytným bodem pro Romy potřebující pomocnou ruku. Obracejí se jich na něj desítky a stovky... „Půjdu za Kumarem" není okřídlené úsloví zdaleka jen na Liščině.

„Na Liščině," vrací se Kumar k tématu rozhovoru, „šlo právě o změnu perspektivy, změnu uvažování, a to jak z pohledu obyvatel, tak z pohledu majitele domů. Majitelé totiž většinou vidí jen jednotlivého nájemníka a posuzují ho pouze podle jednoduchého kritéria: platí/neplatí. A leckdy postupují velice tvrdě. Nevidí důvody, proč je ten člověk v takové situaci v jaké je. Nesnaží se vytvořit atmosféru důvěry a spolupráce. A podobně nedůvěřiví bývají i nájemníci. Právě tohle se na Liščině podařilo změnit." První setkání majitelů a nájemníků před dvěma roky byla podle Kumara hodně drsná a konfrontační, lidé z nich odcházeli rozčilení a nezdálo se, že je tu šance na nějakou dohodu. „Ale to je fáze, kterou je nutné projít, není představitelné, že by se ze stavu vzájemné nedůvěry rovnou přešlo ke spolupráci," připomíná Kumar. „Teprve postupně je možné najít nějaký společný výchozí bod, nějaký minimální společný program, na kterém lze testovat, nakolik to zúčastněné strany myslí vážně." Takovým společným bodem se po několika dalších konfrontacích stal na Liščině velký úklid - obyvatelé Liščiny vytahali odpadky a nepotřebné věci ze sklepů a uklidili okolí domů s příslibem, že to nebude jednorázová akce, ale začátek většího zájmu o čistotu domů. Majitel, firma RPG, dodal kontejnery na odvoz odpadů a slíbil, že do uklizených domů bude investovat, a nakonec se zapojila i městská část. Dodala jeden kontejner a na úklid vypsala několik desítek hodin veřejně prospěšných prací, takže si někteří nájemníci úklidem mohli i něco málo vydělat.

„Akci jsme pomohli zorganizovat hlavně proto, aby se místní lidé sami začali o sebe starat, aby měli motivaci žít v lepším prostředí. Věříme, že když si sami začnou uklízet, budou si více vážit své práce, získají k prostředí, ve kterém žijí, lepší vztah, a budou mít snahu si pořádek také udržet," připomněl místostarosta Slezské Ostravy Radomír Mandok, který městskou část pomáhal akci nastartovat..

A podobně hodnotí situaci i mluvčí RPG Petr Handl: „Na Liščině se jasně ukázalo, že stále platí staré známé pořekadlo: když se chce, tak to jde. Samozřejmě, že ne vše probíhá na Liščině snadno a ne všichni tamní obyvatelé se do proměny svého místa pro život zapojili hned a s chutí, ale těch, kteří přikládají ruku k dílu, postupně přibývá a to je jistě optimistické zjištění do budoucna." Jisté je jedno: jakkoli může vypadat úklid jako banalita, přinesl první podstatné změny. „Takhle se tady neuklízelo čtyřicet let. A už ten první večer se lidé scházeli a říkali si, že se tu proměnil vzduch," připomíná Kumar. A v tu chvíli to podle Kumara mysleli doslova i přeneseně: skutečně zmizel takový ten všudypřítomný nepříjemný zápach hniloby a vlhkých odpadů. Zároveň měli lidé pocit, že se něco začíná dít a že něco mohou sami ovlivnit.

Za fasádou

Po velkém úklidu majitel domů opravil vodovodní přípojky - ty staré byly v havarijním stavu a nájemníci platili zbytečně vysoké poplatky za vodu, a začal s výměnou zpuchřelých netěsnících oken a nabídl snížení nájmu, pokud si provedou některé opravy v bytech sami. Obyvatelé Liščiny si vymalovali byty i společné prostory a dokonce na domovních chodbách pověsili obrázky. Nakonec přišly na řadu fasády dom.

„Je to stále ještě velice křehký stav - technicky i společensky," hodnotí situaci Kumar. Tak například hlavní kanalizační potrubí nepatří majitelům domu, ale jiné firmě a s ní se zatím na opravách nedohodli. Vlhkost z netěsnícího potrubí přitom může opravené domy znehodnocovat.

Mluvčí RPG Handl doplňuje: „Práce je na Liščině ještě dost. Například již několik měsíců čekáme, až ČEZ provede přeložku elektřiny u domu, který je v havarijním stavu a je připraven na demolici. Také zde máme několik finských domků, které jsou momentálně neobydlené a v poslední době se staly cílem nájezdů zlodějů kovů. Takže se nyní musíme zaměřit jednak na udržení toho pozitivního, co již zde bylo dosaženo, a jednak na zlepšení toho, co na zlepšení ještě čeká. Nejdůležitější však bude další komunitní práce se zdejšími obyvateli, aby ani oni neustali ve svém snažení." Podle Kumara dnes obyvatelům Liščiny roste sebevědomí, protože z ghetta, kde bydleli a ve kterém ztráceli perspektivu, se začíná stávat „dobrá adresa", o níž mají lidé zájem. „To je obrovská motivace, aby chtěli Liščinu udržovat v co nejlepším pořádku a dál si ji zkrášlovat. Jenomže k tomuto stavu jsme se dopracovávali třináct let - Liščina byla vlastně prvním místem v České republice, kde jsme začali s terénní prací mezi Romy. A není to tak, že by ta práce skončila, že by místní obyvatelé už měli dostatečné sebevědomí a dostatečnou důvěru ve svoje možnosti i majoritní společnost." Nedůvěra se projevuje nadále i ve vztahu k majiteli domů, firmě RPG. „Nevěřím jim, nedělají to prostě zadarmo," říká před jedním z opravených domů asi čtyřicetiletá žena a zdůrazňuje, že její názor sdílí velká část místních obyvatel . „Přijde deregulace, zvednou nám nájmy, že je nebudeme moct platit a vystěhujou nás. Prostě to neopravujou kvůli nám." Nedůvěra k firmě RPG může mít i další důvody - v některých jiných romských lokalitách postupuje firma represivně, například v Karviné vyhlásila program nulové tolerance a společně s policií dělá domovní prohlídky, pátrá po nenahlášených obyvatelích bytů či tvrdě trestá neplatiče. Média se také dlouhodobě věnují jejímu sporu s částí nájemníků, kteří tvrdí, že jim firma upírá předkupní právo na jejich byty. O to zajímavější bude vývoj na Liščině sledovat. Pokud naladění lidem vydrží, bylo by ze strany RPG nezodpovědné přejít k výše zmíněnému scénáři.

Petr Handl ale pochybnosti o záměrech firmy odmítá: „Není pravda, že naše firma postupuje v různých oblastech různě. My vždy upřednostňujeme kombinaci prevence, spolupráce a represe, protože jedno bez druhého by nemělo smysl. Záleží však vždy na tom, jak k práci v dané lokalitě přistupuje i příslušné město nebo obec." Podle něj je v Karviné na první pohled vidět více represivní stránka přístupu k vyloučené lokalitě proto, že karvinské Nové Město je oproti Liščině mnohem rozsáhlejší lokalitou a potýká se s mnohem většími problémy v oblasti kriminality. „A snížení kriminality je základním předpokladem k dalšímu rozvoji kterékoli vyloučené lokality," dodává. „Kromě toho v Karviné zatím nepůsobí žádná nezisková organizace, která by se systematicky věnovala komunitní práci se zdejšími obyvateli. I když i v tomto se již blýská na lepší časy. A v neposlední řadě zde jistou roli sehrál i fakt, že represivním opatřením je většinou věnována větší mediální pozornost než těm preventivním. Ale to neznamená, že by se například v Karviné nic kromě represe nedělalo. I zde se lidé začali zapojovat do úklidů domů a jejich okolí, i zde již probíhají rozsáhlé opravy domů." Pokud jde o zvyšování nájmů, bude podle Handla firma postupovat velice opatrně - zatím zkoumá, jak se bude vyvíjet státní politika v oblasti sociálního bydlení, sociálních dávek a podobně, aby mohla s těmito kroky sladit vlastní plány. „V každém případě však nepůjde o navyšování skokové ani nijak dramatické, ale budeme chtít nájemníkům předložit návrh, který pro ně bude sociálně i ekonomicky přijatelný," tvrdí Handl.

Dobrá adresa

„My máme s RPG zkušenosti dobré," říká Kumar. „A ta nedůvěra je podle mě způsobena tím, že v Česku obecně lidé moc nevěří tomu, že firmy se chovají společensky odpovědně, že jim nejde jen o jejich krátkodobý zisk. Ale ten odpovědný přístup má přece jasnou logiku - je to situace výhra-výhra, tedy situace, kdy získávají všichni zúčastnění. Nájemníci bydlí v lepším prostředí, majitel získává jistotu, že jeho investice nepřijde nazmar." Podle Kumara je ale angažmá RPG v plánu na začlenění Liščiny mezi „normální" sídliště zcela důvěryhodná ještě z jednoho důvodu. „Za firmu s námi jedná především její výkonný ředitel, Petr Skrla a to je člověk z české emigrantské rodiny, který strávil část života v Jihoafrické republice, ví, co je apartheid, ví, že lidem vyčleněným z majoritní nebo vládnoucí části společnosti je třeba dát šanci." „Dát šanci" znamená podle Kumara otevřít právě tuto cestu z ghetta k „dobré adrese". A ta už zřejmě na Liščině skutečně začala: „„Dříve lidé z Liščiny chodili na radnici a říkali, že tam už nechtějí žít, ať jim najdeme byt jinde," připomněl místostarosta Slezské Ostravy Radomír Mandok. „Teď za námi naopak přicházejí zájemci o byty s tím, že by rádi třeba na Liščinu." Ale tato cesta je ohrožena ještě jednou podstatnou věcí: většina politiků a pravděpodobně i část většinové společnosti má za to, že za takovou cestu je odpovědný každý sám za sebe, že každý má možnost se z „ghetta" dostat a že kdo to nedělá, je sám na vině, je sám „vlastního osudu strůjcem".

„Tak to není. Lidé, kteří se ocitnou na okraji společnosti, v bludném kruhu chudoby a beznaděje, potřebují pomoc, potřebují spolupráci k tomu, aby se krok za krokem mohli vrátit," líčí Kumar. „A krok za krokem se pak můžeme blížit rozpadu ghetta jako tady na Liščině. A ten rozpad bude defi nitivní, až se na tuhle ,dobrou adresu" začnou docela přirozeně stěhovat ,bílí". Vyloučená lokalita se nejenom bude vracet do společnosti, ale společnost se vrátí k ní."

Michal Komárek

Článek vyšel v Romano voďi č. 9-10/2010.

Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ




Inspirace

  • Nebát se tančit

    Video o tom, jak romská dívka z mosteckého Chánova, díky podpoře svého okolí, dokončila SŠ a má v plánu přihlásit se na VŠ.…

    Číst dále ...

Napsali o nás


//]]>