Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

Kadaň: Jak neztratit dech

Tisk E-mail

Foto: Radoslav Bernat (Veřejná správa) Foto: Radoslav Bernat (Veřejná správa)

Praha, 7.2.2014 - Druhý článek v časopise Veřejná správa o spolupráci Agentury a města Kadaň. Tentokrát přináší zkušenosti města s prostupným zaměstnáváním a veřejnou službou, začleňováním romských dětí do základních škol a fungováním sociální firmy.

Kadaň, která se snaží uplatňovat princip takzvaného prostupného bydlení, podobně uplatňuje i model prostupné zaměstnanosti. Jak říká starosta Jiří Kulhánek: „Ještě před zásahem vedení Ministerstva práce a sociálních věcí do výkonu veřejné služby (byla zrušena motivační složka, před změnou si lidé mohli přivydělat prostředky navíc nad povinné penzum dvaceti hodin) měla Kadaň v terénu zaměstnaných asi dvě stě lidí ve veřejných službách města – v technických službách, občanských sdruženích, školách, na sportovištích. Všichni vykonávali veřejnou službu, podpořenou motivační složkou. Když pracovník odpracoval více než dvacet hodin, přivydělal si za další hodiny asi pět set až tisíc korun, ale celkově byl rozdíl ve srovnání s jeho existenčním minimem přibližně patnáct set korun." Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením ministra Jaromíra Drábka pak ale systém změnilo, odejmulo lidem možnost si přivydělat a agendu převedlo na úřady práce. „My jsme předtím agendu bezplatně vykonávali v rámci činností města," říká Jiří Kulhánek a dodává, že nově zavedený systém bohužel vedl k tomu, že lidé, kteří předtím vykonávali veřejnou službu i nad rámec povinných hodin, aby si mohli přivydělat, najednou onemocněli.

Zajímá mě, zda obce mají nyní naději, že se systém vrátí zpět k funkčnímu modelu. „Před volbami všichni slibovali, jak se věci zlepší. Pokud se systém včetně motivační složky vrátí na základě dobrovolnosti (Ústavní soud povinnou službu zrušil), může vše opět dobře fungovat. Lidi bychom tak dostali zpět do práce," věří starosta a upozorňuje, že zaměstnávání ve veřejné službě mělo v Kadani důležitou návaznost: „Když se pracovník ve veřejné službě osvědčil, nabídli jsme mu práci na vedlejší pracovní poměr, když se pak osvědčil i tam, město lidi zaměstnalo v technických službách." I když je výpadek veřejné služby citelný, přesto se v roce 2013 podařilo najít uplatnění pro dlouhodobě nezaměstnané občany, kteří dříve veřejnou službu vykonávali a její provozovatelé s nimi byli spokojeni.

Pozitivní příklad

To, že lidé z vyloučených lokalit byli zaměstnáni ve veřejné službě a občané je viděli například při úklidu, působilo pozitivně. Lidé ve městě to hodnotili tak, že jejich spoluobčané si tím alespoň částečně odpracují dávky od státu. „Obrousí se hrany a lidé nebudou ochotni demonstrovat s ultrapravicovými radikály proti Romům tak, jako jsme to viděli například v Duchcově. Dokážou se totiž na věc podívat i takto: Proč bychom nepomohli těm, kteří se snaží a pracují," říká přesvědčivě starosta. Podle zkušeností z Kadaně většina nezaměstnaných Romů pracovat chce, a proto město netrpělivě čeká, aby se vrátil systém veřejné služby (na bázi dobrovolnosti).

Co poradit ostatním, kteří čelí podobným problémům?

Starosta Kadaně nad odpovědí chvíli přemýšlí: „Kolegům bych poradil, aby se na věc zkusili podívat s nadhledem. Podstata není v jednotlivostech, je dobré vidět věci vcelku." Celou pomoc potřebným má město rozdělenu na čtyři části, které zahrnují jednotlivé oblasti. Pomohla vyzkoušená a osvědčená metodika Agentury pro sociální začleňování. „Když jsem s plánem pomoci poprvé přišel za zastupiteli před rokem a půl, vůbec nechtěli pochopit, že bychom mohli něco takového realizovat," vzpomíná Jiří Kulhánek. „Když ale pochopili, začali spolupracovat, jakmile viděli výsledky práce, tak už ani nezlobili," žertuje. „Už nyní máme splněných skoro osmdesát procent plánovaných aktivit. Kromě bydlení a zaměstnanosti je důležité i začlenění dětí do škol. Když dítě zůstane bez vzdělání, těžko se z negativního soukolí vyhrabe. Díky občanskému sdružení Světlo a Pavlíně Holubové, která je Romka a umí to s dětmi, se některé mladé podařilo přesvědčit, aby studovali v učebních oborech (více v článku Pomoc pro ty, kdo o ni stojí v čísle 25-26/2013). Když dokážou školu dokončit, jejich úspěch bude sloužit jako dobrý příklad a půjdou za nimi další. Malé děti musíme včas dostat do školky, aby získaly správné návyky, se kterými pak půjdou do školy. Jinak ztratí na začátku dech a už to nedoženou," říká starosta.

Vedení města také pomohlo při začleňování romských dětí do běžných základních škol. Městskou vyhláškou změnilo školské obvody. Ve městě jsou celkem čtyři základní školy a romské děti byly prostřednictvím změny školských obvodů rozděleny do všech čtyř. Ředitelé nadšení nebyli, ale od zřizovatele museli takové opatření přijmout. „Proto, aby se romské děti do škol dostaly, zřídili jsme zastávku školního autobusu i ve vyloučené lokalitě Prunéřov. Město nabídlo rodičům permanentky, které si rodiny sami platí. Do takzvaných praktických (dříve zvláštních) škol nastoupí pouze děti, diagnostikované pedagogicko-psychologickou poradnou. Pokud by na praktickou školu navazovaly jednoduché učební obory (jako E-obory v Kadani, o kterých jsme také již informovali) a s dětmi se dostatečně pracovalo, mají větší šanci, než když zůstanou v prostředí, které je „zašlape". Sám jsem kdysi podobné situace viděl jako žák základní školy," vysvětluje Jiří Kulhánek.

Viktor Koláček pracuje jako projektový manažer a koordinátor Městského projektu na zajištění sociálních služeb a zaměstnanostních programů. Podle něj je důležité, že terénní program je přímo aktivitou města. Některé obce si na tuto službu najímají jiné dodavatele za úplatu, manažer Koláček se ale domnívá, že varianta zvolená v Kadani je lepší. V nízkoprahovém zařízení, kde sedíme a diskutujeme, se pracovnice zaměřují na mladé lidi od 15 do 26 let, ale věnují se také dětem od 6 do 14 let. Kromě toho zde o. s. Naděje poskytuje i takzvané dluhové poradenství. Právě dluhy jsou pro lidi ve vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji velkým problémem. Někteří jsou na dobré cestě pochopit, že lepší je od dluhů neutíkat a raději je řešit.

Občanské sdružení Světlo zde poskytuje také terénní službu pro uživatele návykových látek. Viktor Koláček si dobře uvědomuje, že rozetnout kruh problémů je třeba již u dětí: „Jinak se ve spirále budeme točit stále dokola," říká. Za důležité považuje rovněž snažení postupně dostat lidi do práce: „Prostupné zaměstnávání je osvědčený model, který byl aplikován například v Litvínově. To, že lidé údajně nechtějí pracovat, je klišé, se kterým bojuji už roky. Problémem je spíše to, že jejich dovednosti mnohdy neodpovídají požadavkům trhu práce," vysvětluje. Kadaň je podle něj výjimečná tím, že politici, včetně starosty, aktivně řeší sociální problémy. Nyní půjde o to, jak do budoucna financovat širokou škálu sociálních služeb, kterou se podařilo nastavit v roce 2013 a která poběží až do poloviny roku 2015.

Sociální firma Bok&LK

Na prahu nízké budovy na kadaňském sídlišti B nás vítá jednatel firmy Jan Hudák, který je zároveň ředitelem občanského sdružení Světlo. Vede nás do místnosti, kde je žehlírna prádla, zatím pro restaurace a penziony. „Zákazníky z řad domácností ještě nemáme," popisuje. Pracuje tady jeden vedoucí a čtyři ženy, další dvě nastoupí během krátké doby. Všechny jsou na běžném trhu práce obtížně zaměstnatelné. Procházíme spodní místnosti, kde jsou prostory pro sušení prádla. „Prostory jsme museli přizpůsobit přísným hygienickým požadavkům. To samozřejmě stálo úsilí i finanční prostředky," vysvětluje Jan Hudák.

Jak vlastně firma vznikla? „S kolegou vedeme činnost občanského sdružení Světlo. Už dříve jsme pod hlavičkou občanského sdružení podnikali, zaměstnávali jsme dlouhodobě nezaměstnané osoby a dělali údržbové nebo lesnické práce. Ale postupně zakázky ubývaly. Přemýšleli jsme, co dál a napadla nás prádelna. Letos jsme získali dotaci z OP LZZ (Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost) na zaměstnávání zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných osob a zároveň jsme žádali investiční dotaci na průmyslové pračky z IOP (Integrovaného operačního programu). Podpořen byl pouze zaměstnanostní neinvestiční projekt, tudíž jsme mohli nakoupit jen věci v ceně maximálně do čtyřiceti tisíc korun. Takže vybavení, jako pračky, máme zatím částečně své a částečně vypůjčené. Postupně jsme zjistili, že například pro nemocnice nemůžeme prát, poněvadž zatím nemáme zajištěnu takzvanou špinavou a čistou cestu prádla. Obrat firmy je přibližně padesát tisíc korun měsíčně, platy zaměstnanců jsou z devadesáti procent hrazeny z dotace. Do dvou let, kdy ještě běží grant, bychom chtěli zajistit dostatečné množství zakázek, aby firma byla ekonomicky soběstačná. Investice do prostor, které jsme zatím udělali, splácíme majiteli budovy v nájmu. Postupně budeme zvětšovat kapacitu, dokupovat profesionální pračky a ještě jeden mandl," plánuje jednatel firmy Jan Hudák.

Zuzana Pacinová

Článek vyšel v časopise Veřejná správa 1/2014.


Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ




Inspirace

Napsali o nás


//]]>