Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktuality

EKONOM: České výběžky jako časované bomby

Tisk E-mail

Reportáž z týdeníku Ekonom přibližuje situaci ve Frýdlantsku, Broumovsku, Ašsku a některých dalších výběžcích České republiky. Hrozí zde podobně jako na Šluknovsku koncentrace sociálního vyloučení a eskalace napětí mezi sociálně slabými a místními obyvateli?

Mohla by to být turistická Mekka s nedotčenou přírodou a půvabnou úzkokolejkou s parními vláčky. Pomohla by snížit vysokou nezaměstnanost. Avšak místo turistů začaly letos do městečka Osoblaha, řídce osídleného výběžku na Bruntálsku, proudit sociálně vyloučené rodiny, zejména Romů. Z okolních vsí i z dalekého Ostravska je přistěhoval podnikatel, který koupil několik osoblažských domů se 106 byty. „Kdo k nám bude jezdit, až uvidí na ulicích posedávající a popíjející Romy? Vždyť to odradí i potenciální nové investory," trápí vážné ohrožení snu o turistické záchraně chudého regionu starostku Osoblahy Dagmar Machaňovou. Ta se kvůli rychle stoupající kriminalitě navíc bojí, aby se výběžek nestal dalším Šluknovskem, kde problémy s přílivem nepřizpůsobivých vedly letos v srpnu k demonstracím a pouličnímu násilí. S tím, co se dnes děje v Osoblaze, mají dlouhodobou zkušenost i ostatní české výběžky od Aše přes Šluknovsko, Frýdlantsko, Broumovsko až po Javornicko. Všude je šluknovský výbuch noční můrou samospráv. Odlehlé poloostrovy českého území sice vznikly porůznu, spletitým historickým vývojem, ale potíže dnes mají stejné. Respektive stejně velké.
Jde o špatnou dopravní dostupnost, vysokou nezaměstnanost danou zánikem místních podniků, dozvuky divoké poválečné výměny obyvatelstva a rostoucí podíl nepřizpůsobivých, převážně Romů. S tím souvisí bující kriminalita, drogy, hazard a prostituce. Všude také kvete realitní byznys s Romy, které podnikatelé sestěhovávají do ubytoven a činžovních domů s vidinou jistoty, že draze nastavené nájemné zaplatí občanům v hmotné nouzi de facto stát. Když totiž výdaje na bydlení přesahují třetinu příjmů rodiny, doplatí rozdíl úřady. Dávky sice mají zákonný strop daný velikostí města a počtem členů domácnosti, ale vzhledem k rostoucím nájmům a cenám energií činí třeba i 10 tisíc korun. Navíc podmínky vyplácení se podle svědectví řady obyvatel severního pohraničí nekontrolují.

Týdeník Ekonom se do výběžků na západě a na severu republiky vypravil a zjistil, že přes obdobné problémy se sociální tlak v jednotlivých „papiňácích" liší. Nejblíže k tomu, že cestovní ruch založený na zachovalé přírodě nahradí lidem ztracenou práci ve zkrachovalých textilních nebo strojírenských továrnách, má Frýdlantsko pod Jizerskými horami.

V místech, kde se zachránila, nebo i vybudovala výroba, není ani obří nezaměstnanost ani etnické pnutí. Zabírají tam dotace a udržuje se i infrastruktura. Podobně to funguje i tam, kde je i šedá ekonomika (noční kluby, vietnamské tržnice) – lidově řečeno, když jde kšeft, všichni umějí spolupracovat.

Řádná i šedá ekonomika přitom funguje zejména při hranicích s ekonomicky vyspělejšími sousedy (Ašsko sousedící částečně s Bavorskem), zatímco horší je to ve výběžcích obklopených územím bývalého Východního Německa (Šluknovsko) či Polska (Broumovsko, Javornicko, Osoblažsko). Experti na řešení sociálních problémů, s nimiž týdeník Ekonom hovořil, prý konflikty spíše než na Šluknovsku čekali na Javornicku, kde je k nim více objektivních důvodů.

Javorník: Nejsou zakázky

Když Soňa Zourková odešla před 30 lety z Olomoucka za manželem do Javorníku na Jesenicku, nenapadlo ji, jak těžké bude se v této lokalitě uživit. Její muž Antonín Zourek vsadil na obrábění kovů, a roku 2004 založil strojírenský podnik PZA Kovostroj. V lepších časech zaměstnával 20 lidí, dnes jich má 10 a firma sotva přežívá. Ve městě přitom obrábí kovy jako jediná. Další strojírenské podniky jsou zaměřeny na konstrukce hal (Warex), nerezové hrnce (Kolimax) a sváření železa (EKO-Vimar Orlaňski). „Zakázek je málo, ani do Polska neexportujeme, protože Poláci berou práci z Německa. Dopravní odlehlost všechno prodražuje," říká týdeníku Ekonom Antonín Zourek mladší, který má otcovu firmu jednou převzít.

Javorník je na tom ze všech výběžků hospodářsky nejhůř (vedle zmíněného Osoblažska, kde není skoro žádný průmysl) hlavně kvůli velmi špatnému dopravnímu spojení s vnitrozemím. Výrazně by pomohl tunel pod masivem Hrubého Jeseníku, ale na ten nejsou – na rozdíl od pražské Blanky – peníze.

Raději než serpentinami Jeseníků tak dnes díky Schengenu jezdí lidé z javornického výběžku do Prahy okreskami přes polské Kladsko a Náchod (čtyři hodiny cesty). Oproti západnímu pohraničí překvapí absence nevěstinců. Důvod je prozaický: nedostatek movitých zákazníků doma i v Polsku. Javornický výběžek má dvaceti- až třicetiprocentní nezaměstnanost a bují v něm výroba drog.

„A teď nám do opuštěných nemovitostí sestěhovávají Romy z Moravy a roste drobná kriminalita," popisuje starostka Javorníku Irena Karešová. Horší situace je v sousední vsi Uhelná, kde tvoří přistěhovalí Romové až pětinu z 550 obyvatel (v celém výběžku je zhruba 850 Romů). Výplatní místo sociálních dávek je v Javorníku. „Lidí na dávkách je pořád víc, letos už jsem musela zažádat o zvýšení částky z dosavadních 15 milionů korun na 23 milionů," říká. Suma je rozdělována na 470 adres, a jedno „odběrní místo" tak dostává ročně na dávkách 49 tisíc korun (na jedné adrese bývá až pět klientů). (Pro představu, podle starosty Dubí na Teplicku Petra Pípala některé početné rodiny dokážou kombinací sociálních dávek – tj. příspěvek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek – ze státu měsíčně „vyždímat" až 90 tisíc korun.) Už letos na jaře se Javorník málem stal místem etnických konfliktů. Rozšířila se totiž informace, že do města se má kvůli chystaným resocializačním programům místního sdružení Ester přestěhovat až 500 olašských Romů. Na veřejnou schůzi, kde se pracovníci vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách pokoušeli vysvětlit své úmysly, dorazilo na 500 naštvaných občanů a společně s vedením města smetli nápad ze stolu. Nepomohl ani příslib peněz pro všechny vyloučené, tedy nejen pro Romy. „Bylo tam napjaté a podněcované dusno," líčí šéf agentury Martin Šimáček.

Agentura koordinuje v problémových lokalitách různé aktivity, které mají vyústit v projekty, jak začlenit sociálně vyloučené do společnosti. Pomáhá na ně získat peníze z programů EU. Loni spolupracovala na 85 projektech, které mohly získat až 300 milionů korun. Díky tomu vznikla i agentura podporovaného zaměstnávání v Jeseníku či azylové bydlení v okolí. Koncem října kabinet Petra Nečase schválil strategii boje proti sociálnímu vyloučení do roku 2015. Ta si ale jen v resortu školství vyžádá až 10 miliard korun. Starostka Karešová připomíná, že v loňských volbách se ve městě našlo hlavně mezi mladými dost hlasů pro extrémistickou Dělnickou stranu.

Javorník přitom není ve srovnání se skutečně zapadlými kouty tak problémový. Horší je třeba situace v Bílé Vodě na hranici s Polskem, kde je výrobna hostií a oplatek Unita, ale také 35procentní nezaměstnanost obyvatelstva převážně rumunského původu. Kolem Velkých Kunětic cestou na Zlaté Hory existují dokonce vybydlená romská ghetta.
Nejvíce starostku rozčiluje, že i za napjaté situace ve městě a po „Šluknovu" se plánuje přemístění policejní služebny z Javorníku do vzdálené Žulové. „To je tragédie. Závidím Šluknovsku, kde policie naopak posílila," říká.

Broumovsko táhne Veba

Broumovský výběžek na Královéhradecku má oproti Javornicku dvě výhody – lepší dopravní dostupnost a fungující dominantní textilku Veba, která zaměstnává 1100 lidí. „Etnický a sociální konflikt je u nás jen latentní, tendence k němu není," uvádí pro týdeník Ekonom generální ředitel Veby Josef Novák. Devítiprocentní nezaměstnanost ve výběžku otupuje konfliktům hroty, i když ve čtyřech broumovských problémových lokalitách žije asi osm stovek chudých Romů.

Podobně také ve Frýdlantském výběžku, který má Šluknovsko takřka za humny, jiskra nepokojů v létě nepřeskočila. Přitom i v této severní výspě žije řada starousedlých i nově přistěhovalých Romů (zhruba dva tisíce, z toho až 500 ve městě Frýdlant) a v lokalitách Bulovka nebo Nové Město pod Smrkem s vysokou nezaměstnaností existují ghetta sociálně vyloučených. Starosta Frýdlantu Dan Ramzer připouští, že vznik konfliktních situací v regionu nelze vyloučit. „Strach mám, třeba v Novém Městě by nepokoje vypuknout mohly. Ale ve Frýdlantu jsem si – řečeno s nadsázkou – začunkoval a potenciální ohniska problémů jsme preventivně řešili. Kdo měl nárok, tomu bylo pomoženo, a šmejdům, kteří chtějí žít na úkor společnosti, tady pšenka moc nekvete," popisuje natvrdo svoji strategii.

Ačkoli na Frýdlantsku není významný průmysl, rozvíjí se zde ve spolupráci obcí a Lesů ČR turistický ruch a fungují i lázně v Libverdě. Přitom v oblasti nepůsobí vládní Agentura pro sociální začleňování. „Nemám rád jakýkoli extrém, a jakmile by nám tady začala fungovat tato agentura, tak by se sem stahovali Romové, protože by jim radila, jak udělat, aby nedělali a brali dávky.

Takže problémy vyloučených lidí řešíme na radnici sami a umíme to i proto, že je známe," vysvětluje starosta Ramzer.
Aš bojuje s ubytovnami Západočeské Ašsko, kde je jen sedmiprocentní průměrná nezaměstnanost, se sázkou na pozitivní působení ekonomiky mnohem více než Frýdlantsku typově podobá Broumovsku. Pestrobarevné budovy nevěstinců, vietnamských prodejen či jiných často se střídajících provozů na Ašsku jsou možná ostudnou esencí nevkusu a mravní bídy, nikoli však hmotné. Přece jen prozrazují podnikatelského ducha i přítomnost peněz. Přesto i Aš vítá návštěvníky přijíždějící od Chebu už řadu let vybydlenými soukromými činžáky na Chebské ulici. A nejnověji i romskou ubytovnou v bývalém nevěstinci v Nádražní ulici.
Ašský starosta Dalibor Blažek potvrzuje, že nedávno se do města, kde dříve žilo zhruba 50 romských starousedlíků, přistěhovalo zhruba 500 Romů. „S nájemním byznysem jsme měli problémy už dávno před událostmi na Šluknovsku," říká.

Ašská radnice zastavila prodej svých nemovitostí, aby z nich noví majitelé nemohli udělat ubytovny. „Oni si to přeprodají, a my bychom to nedokázali ohlídat," vysvětluje Blažek.
Prázdná tak zůstává budova bývalé polikliniky i tovární objekt u městského úřadu. Jenže ubytovací byznys má dost nabídek od soukromníků – cedule „Na prodej" je na Ašsku stejně jako na Javornicku či Šluknovsku skoro tradiční výzdobou fasád.

Starostova obava z vynalézavosti realitních bossů je na místě. Jak připomněl Martin Šimáček, šéf vládní Agentury pro sociální začleňování, migraci západočeských Romů odstartoval před osmi lety liberecký podnikatel Alexandr Kendík, když ze svých domů v Sokolově vystěhoval početnou romskou komunitu. Část z nich přijal chebský podnikatel Miroslav Matušek do svých činžáků v Kraslicích. Odtud je prý „distribuoval" dál, některé do svých objektů v Chebu a pak do Aše.

Matušek tvrdí, že do svých činžáků v Kraslicích kdysi přijal pouze jednu romskou rodinu, a to na přání radnice. Fakt, že časem nepřizpůsobiví ovládli všechny byty, prý nemohl ovlivnit. „Žádný byznys s Romy neexistuje. Škody, které ti lidé na mých domech způsobili, mi nikdo nezaplatí," říká Matušek pro týdeník Ekonom s tím, že státní příspěvek na bydlení dotyční spíše projedí či prohrají, než aby jím zaplatili činži a služby. Podnikatele Alexandra Kendíka se týdeníku Ekonom nepodařilo kontaktovat.
Ašský starosta Blažek líčí, jak nedávno požádal jeden z majitelů zničených budov v Chebské ulici město o podporu, když chtěl žádat eurodotaci na jejich rekonstrukci. „Žádné dobrozdání jsme nevydali," říká Blažek. Stát by podle něho měl vyplácet příspěvek na bydlení jen do výše nájemného v okolí.

Fakt, že Ašsko nemá nakročeno k tomu, stát se druhým Šluknovskem, ale nejlépe dokládá starostova odpověď na dotaz, co by nejvíc požadoval od pražských politiků: Nikoli poslat do Aše policejní posily, ale obnovit již zrušenou nemocnici a zachránit gymnázium ohrožené nedostatkem žáků. „Jinak sem nepřijdou žádní investoři a odejde inteligence," vysvětluje. Bídu i naději nejzápadnějšího koutu Česka jakoby symbolizovala ašská Okružní ulice. Z jedné strany ji lemuje jedna herna vedle druhé s blikajícími neony jackpotů, na protější straně se ozývá rachot strojů vycházející z mohutné čtyřpodlažní tovární budovy, tolik typické pro zdejší kraj s tradicí textilek. Předválečná pletárna dnes slouží firmě ZDM, která tu vyrábí sportovní oblečení a potiskuje či zdobí textil.
„Výhodou zdejšího podnikání je snad jen možnost využít blízkosti Německa. Podnikat směrem na západ je pro mě důležitější než udržovat kontakty směrem do republiky, " říká pro týdeník Ekonom František Malý, majitel poloviny ZDM.

Druhou půlku společnosti před časem prodal německé firmě Willy Meisel GmbH, díky čemuž dnes ZDM exportuje do Německa až 80 procent produkce. Podobně se spojila s německými partnery většina firem na Ašsku.
„Kriminalita u nás sice narůstá, dost lidí jede v drogovém byznysu a z Chebu sem proudí spousta nepřizpůsobivých Romů, ale pořád to není tak hrozné," říká František Malý. Víc ho prý trápí problém sehnat vyučené a loajální zaměstnance. „Vždycky to tady byl ocas republiky, ale já se tu narodil, zvykl si a začátkem příštího roku chci štafetový kolík ve firmě předat synovi. Nebojím se, že by podnik přestěhoval, vývoj v Aši směřuje každopádně k lepšímu," neztrácí podnikatel optimismus. Naděje z Hranic: Kdo vyrábí, nezlobí Ukázkou, jak i zdecimované pohraniční město může díky úspěšným podnikatelům relativně „prokouknout", jsou Hranice ve špičce Ašského výběžku. Funguje tam pět středně velkých firem na výrobu či dekoraci skla (Bepof, Heinz Glas Decor), výrobu vyhřívání autosedaček (GR electronic), na stavebnictví (HSS Schmied) a výrobu minižárovek (CML Innovative Technologies). Otevření hranic a dotace napomohly tomu, že kolem Hranic vede kapacitní silniční obchvat.

„Hranice jsou nejprůmyslovějším městem Karlovarského kraje," chválí sousedy ašský starosta Blažek. Je fakt, že v Hranicích s 2200 obyvateli je dnes problém sehnat zaměstnance, proto do tamních firem jezdí lidé pracovat až z Chebu. Kdyby využívali vlak (což nelze, protože České dráhy vypravují na trať Aš–Hranice jen jednu soupravu denně), viděli by ovšem hned za Aší v osadě Štítary upomínku toho, že i Ašsko je stále ještě časovanou bombou sociálních konfliktů. V polích mezi lesy, v silně zašlém paneláku žije sedm romských rodin. „Do práce chodí jenom jeden z nás, protože nemá rodinu ani děti," připomíná jedna z obyvatelek, co je tu nejsnazším zdrojem příjmů.

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková tvrdí, že hrozba konfliktů a protiromských demonstrací sice v zimě klesne, ale na jaře může znovu vzrůst. S nadsázkou lze říci, že jediným výběžkem, kde vážně nehrozí „šluknovský scénář", je Rajchéřovský výběžek na Jindřichohradecku při hranici s Rakouskem. Ten je totiž od poválečných dob liduprázdný a zájem o něj čas od času projevují jen developeři a byznysmeni.

Jan Štětka

Článek byl publikován 10. listopadu 2011 v týdeníku EKONOM.

Přihlašte se k odběru novinek

Archiv aktualit ASZ




Inspirace

  • Nebát se tančit

    Video o tom, jak romská dívka z mosteckého Chánova, díky podpoře svého okolí, dokončila SŠ a má v plánu přihlásit se na VŠ.…

    Číst dále ...

Napsali o nás


//]]>