Pro řešení situace klienta je často zapotřebí spolupráce několika institucí (organizací), jejichž služby je třeba koordinovat. Jako nástroj zefektivnění týmové práce na řešení problému klienta používáme case management (CM).

Rozlišujeme:

a) Individuální case management 

Terénní sociální pracovník (TSP) vede sám klientův případ a ručí za kvalitu zvolených postupů, společně s klientem volí, kdy a jaká sociální služba, instituce, organizace „vstoupí“ do řešení klientovy zakázky

b) Týmový case management 

Vnitřní CM – charakterizuje spolupráce v rámci týmu organizace – na řešení situace klienta se podílí několik služeb jedné organizace
Vnější CM – na řešení situace klienta se podílejí další subjekty, které tvoří tým s různou mírou zapojení.

– pasivní týmy – pracovníci o sobě vědí, společně usilují o řešení klientovy situace, sdílejí informace o podniknutých krocích, jejich služby se nepřekrývají, scházejí se minimálně nebo vůbec, komunikují spolu pomocí telefonu, e-mailem

– aktivní týmy – pravidelně se scházejí, řízeně hledají možnosti řešení problému klienta, klient může být na tato setkání přizván, návrhy řešení jsou konzultovány s klientem, a ten volí, zda daný postup využije nebo ne

– ve všech případech je nutné stanovit, kdo je tzv. klíčovým pracovníkem v procesu CM (většinou TSP, ale např. i pracovník OSPOD) Klíčový pracovník má přehled o všech činnostech a krocích v klientově případu a proces poskytování služeb klientovi koordinuje.

Jako nástroj aktivního týmového CM využíváme tzv. případové konference.
Nazýváme tak schůzku minimálně tří stran za výše uvedeným účelem, která je řízena nezávislým moderátorem (facilitátorem)
Facilitátor musí být osoba nezaujatá a nezainteresovaná v přímé práci s klientem.
Je třeba, aby všechny strany byly předem seznámeny s kauzou klienta. Účastníkům je předem rozeslána kazuistika v písemné podobě (obsah dle potřeby, zejména popis aktuální situace a podstatné okolnosti).

Průběh případové konference:
– úvodní slovo k cíli konference, čas,
– představení, role jednotlivých subjektů,
– mapování aktuálních potřeb klienta,
– mapování aktuálního stavu z pohledu jednotlivých subjektů,
– návrhy řešení a konkrétních kroků,
– diskuse, hledání konsensu,
– výstup – plán postupu.

Výstupem je plán dalšího postupu, rozdělení úkolů a stanovení cílů (s časovým horizontem jejich naplnění), které musí být vyhodnotitelné.

Klíčový pracovník může využití případové konference navrhnout v případě složité kauzy, nebo v případě rizika, že by třetí strana nesledovala zájem klienta a dalších situací, kdy klíčový pracovník vyhodnotí, že je vhodné využít tohoto nástroje pro zefektivnění spolupráce na řešení situace klienta.

Při spolupráci se třetím subjektem je třeba na počátku dojednat možnost použití případové konference jako jednoho z nástrojů, který je podrobně představen včetně vyjasnění situací, kdy je možné jej použít a jaká jsou jeho pravidla. Na místě setkání se členové týmu domluví, vhodný je neutrální prostor, tzn. že to není kancelář jednoho z pracovníků. Četnost setkání závisí na složitosti problému klienta a dalších faktorech, zpočátku se týmy scházejí častěji např.1x za 14 dní, následně jedenkrát za měsíc, čtvrt roku, četnost se vždy odvíjí od potřeby úspěšného řešení klientovy situace.

Oddělení sociální prevence města Ústí nad Labem pořádá již třetím rokem případové konference za účasti klienta, dítěte, školy, terénních programů Člověka v tísni o.p.s., lékaře či Policie ČR za účelem vyřešit aktuální tíživou situaci v rodině

Sociální služby, v nichž může být využita metoda case managemetu lze financovat z následujících dotačních titulů: