Odkaz na FacebookOdkaz na oficiální kanál YouTubeOdkaz na web Úřadu Vlády


Aktivní výuka, individuální přístup, podpora odpovědnosti

Tisk E-mail


Výuku ve školách je potřeba obohatit o nové metody a přístupy ke vzdělávání, omezit frontální výuku a naopak využívat participativních a kooperativních metod. Je to oblast přehodnocování a přenastavení výuky v rámci školy, ale také oblast vzdělávání pedagogických pracovníků. Lze se inspirovat logikou a metodami proudů tzv. reformní pedagogiky (Montessori pedagogika, Daltonský plán, Jenský plán, Freinetovská pedagogika, Waldorfská škola– viz odkazy v sekci Příklad), nebo různými metodikami pro organizaci a styl práce s třídním kolektivem, jako je např. výborná metodika Začít spolu. Žáky je potřeba vždy (a zásadně) posuzovat individuálně, nikoliv za základě sociálního vyloučení, či etnika. Celá výuka by pak měla být zaměřena primárně na rozvoj. Pokud u někoho identifikujeme nějaké překážky či potřeby, výuka na ně musí reagovat a pracovat s nimi, aby se dítě rozvíjelo. Děti je potřeba vést k zodpovědnosti pomocí motivujícího, nestresujícího hodnocení.


Příklad


Opatření je využíváno v následujících vzdělávacích programech:


Zdroje financování

 

Individualizaci výuky, zavádění nových metod a další aspekty tohoto opatření je možné financovat z prostředků ESF, konktrétně z Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK).  
 

Vladimír Foist

expert pro oblast vzdělávání
tel.: 234 062 421
adresa: Úřad vlády ČR, Kodaňská 1441/46, 101 00 Praha 10

Právní nárok na nesegregační přístup

Každé dítě bez výjimky má Ústavou ČR, českými zákony a mnohými mezinárodními smlouvami a deklaracemi přiznané právo na nediskriminující přístup ke vzdělání, a právo na vzdělávání spolu s ostatními dětmi bez segregace do speciálních tříd, oddělení, či institucí. Je úkolem státu (vzdělávacího systému), aby specifická znevýhodnění dítěte plynoucí z jeho zdravotního stavu či sociálního, kulturního a rodinného zázemí tomuto právu nebránila.

Efektivita inkluzivního vzdělávání

Do segregovaných a segregujících institucí plynou obrovské investice (platy a vzdělávání učitelů, profesní postup, budovy, pozemky, administrativa...), které by bylo možné využít k rozvoji škol hlavního vzdělávacího proudu, které v současnosti trpí podfinancováním. Segregace ve vzdělávání navíc dlouhodobě vede k násobení segregace ve společnosti, tedy rozšiřování sociálního vyloučení a tedy i k dalším nákladům z veřejných rozpočtů na řešení dané situace.

Deset důvodů pro inkluzi ve škole

Z pohledu lidských práv:
1. Všechny děti mají právo vzdělávat se společně.
2. Děti nemají být podceňovány nebo vylučovány na základě jejich znevýhodnění či potíží v učení.
3. Znevýhodnění dospělí, kteří prošli zvláštními školami, požadují konec segregace.
4. Neexistují žádné legitimní důvody pro separaci dětí při výuce.

Z pohledu kvality vzdělávání:
5. Výzkumy ukazují, že v inkluzivním prostředí se děti akademicky i sociálně lépe vyvíjí.
6. Ve speciálních/zvláštních školách neexistuje výuka či jiná péče, která by se nemohla odehrávat v běžné škole.
7. Jestliže je inkluzivní vzdělávání vykonáváno s přesvědčením a podporou, je efektivnějším využitím vzdělávacích zdrojů.

Ze sociálního pohledu:
8. Segregace přiživuje předsudky a učí děti být bázlivé a ignorantské.
9. Všechny děti potřebují vzdělávání, které jim pomůže vytvářet vztahy a připraví je k životu v mainstreamové společnosti.
10. Pouze inkluze má potenciál redukovat strach a vytvářet přátelství, respekt a porozumění.

(z letáku „Ten Reasons for Inclusion" Centre for Studies on Inclusive Education,Bristol, Velká Británie)


//]]>